Dům U Modré štiky, stojící na rušném rohu Karlovy a Liliové ulice na Starém Městě, je místem s bohatou a vrstevnatou historií, která se táhne od středověkých hostinců až po moderní gastronomii. Současná podoba budovy, pozdně historizující nájemní dům, vznikla v letech 1905 až 1906 podle návrhu architekta Eduarda Rechziegela. Nahradila původní pivovarský dům, který nesl stejné jméno a byl zbořen v roce 1903. Historie místa je však mnohem starší, sahající až do roku 1364, kdy zde stál dům a hostinec známý jako „U Toulů“. Název „U Štiků“, předchůdce dnešního jména, se objevil na počátku 18. století a je spojován s Jakubem Štikou z Paseky, který budovu vlastnil o století dříve.

Nejvýznamnější kapitolu v dějinách domu napsal průkopník kinematografie Viktor Ponrepo, vlastním jménem Dismas Šlambor. Právě zde, 15. září 1907, otevřel první stálé kino v Praze, Bio Ponrepo. Toto kino se stalo legendou a místem, kde se pražané poprvé setkávali s kouzlem pohyblivých obrázků. Viktor Ponrepo, který byl známý svými potulnými biografy, zde našel stálé útočiště. Ironií osudu je, že zde v roce 1926 zemřel na mrtvici, kterou utrpěl během jednání pražských majitelů biografů. Kino Bio Ponrepo však pokračovalo v provozu ještě dalších dvacet let po jeho smrti, až do roku 1950. Ve 30. letech 20. století bylo dokonce jediným kinem v Praze, které stále promítalo němé filmy, než v roce 1936 přijalo zvukovou technologii. S původním hostincem, který stál na místě dnešního domu, je spojena pověst, že jej navštěvoval král Václav IV. a jeho kouzelník Žito, což dodává místu nádech tajemna, byť historicky nedoložitelného. V pozdějších letech se v domě nacházela vyhlášená restaurace Reykjavík, specializující se na ryby a mořské plody. Dnes se v horních patrech budovy nacházejí rezidenční byty, zatímco v přízemí a nižších úrovních sídlí restaurace, konkrétně pobočka restauračního řetězce TGI Fridays. Je důležité poznamenat, že současné kino Ponrepo, provozované Národním filmovým archivem, se nachází v jiné historické budově – v refektáři Staroměstského konviktu.

Dům U Modré štiky je impozantní čtyřpatrová stavba, která reprezentuje pozdně historizující nájemní dům s výraznými novorenesančními prvky. Architektem této budovy, postavené v letech 1905 až 1906, byl Eduard Rechziegel. Fasáda domu je bohatě zdobená a odráží dobový vkus, který se snažil navázat na historické slohy, ale zároveň je přizpůsobit moderním požadavkům na bydlení a komerční prostory. Charakteristickým a nepřehlédnutelným prvkem je domovní znamení modré štiky, které se nachází pod oknem prvního patra na arkýři. Toto znamení je nejen krásným uměleckým dílem, ale také důležitým odkazem na dlouhou historii místa a jeho původní název. Budova je členěna římsami a okenními šambránami, které dodávají fasádě plastičnost a eleganci. Přízemí je často řešeno robustněji, s velkými výkladci, což odpovídá jeho původnímu i současnému komerčnímu využití. Celkově dům působí solidním a reprezentativním dojmem, typickým pro pražskou architekturu počátku 20. století, která se snažila kombinovat historickou tradici s novými stavebními technologiemi a funkčními požadavky.