V srdci Josefova, tam, kde se Pařížská ulice dotýká stínů Staronové synagogy, stojí Dům U Reduty. Jeho secesní fasáda s polygonálními arkýři a štukovými hlavami v brnění vypráví příběhy, které nikde jinde neuslyšíte. Nejde jen o dům, je to brána do jiné dimenze, kde se mísí realita s legendou, kde šepot minulosti zní silněji než hluk moderního města.

Říká se, že Dům U Reduty byl postaven na místě, kde kdysi stávala stará alchymistická dílna. Právě zde, v temných sklepích pod budovou, prý rabín Löw, tvůrce Golema, prováděl své pokusy. Nehledal kámen mudrců, ale klíč k pochopení samotné podstaty života. Traduje se, že během stavby domu dělníci narazili na zazděnou komnatu, v níž nalezli podivné přístroje, spisy v neznámém jazyce a hliněnou sošku, která se nápadně podobala Golemovi. Stavbyvedoucí, nevěda, co s nálezem počít, nechal komnatu znovu zazdít a navždy pohřbít pod základy nového domu.

O mnoho let později, v době první republiky, se do jednoho z nadstandardních bytů v Domě U Reduty nastěhoval tajemný sběratel umění, pan Arnošt Weiss. Byl to samotář, který trávil dny a noci obklopen obrazy a starožitnostmi. Lidé šeptali, že se zajímá o okultní vědy a že v jeho bytě se odehrávají podivné rituály. Jedné noci, když Prahu halil hustý mlhavý opar, se z Weissova bytu ozval pronikavý křik. Když do bytu vtrhli sousedé, našli Weisse ležet na podlaze, obklopeného rozbitými zrcadly a spisy rabína Löwa. V ruce svíral hliněnou sošku, stejnou, jakou prý kdysi nalezli dělníci v podzemí.

Od té doby se v Domě U Reduty traduje, že v noci, když je měsíc v úplňku, se z bytu pana Weisse ozývají podivné zvuky a stíny se pohybují po zdech. Někteří tvrdí, že viděli samotného Golema, jak se toulá po chodbách a hledá svého stvořitele. A tak, když procházíte Pařížskou ulicí a pohlédnete na Dům U Reduty, vzpomeňte si na legendu o rabínu Löwovi, panu Weissovi a tajemství, které se skrývá pod secesní fasádou tohoto domu. Možná, že i vy uslyšíte šepot minulosti, který se nese z temných sklepů a připomíná, že Praha je město plné tajemství, které čekají na své odhalení.

Dům U Reduty, elegantně situovaný na exponovaném nároží v Pařížské ulici, představuje pozoruhodnou syntézu historizujících a secesních principů, charakteristickou pro pražskou architekturu počátku 20. století. Jeho šestipodlažní hmota, realizovaná v letech 1905-1906 dle projektu architektů Bendelmayera a Manda, demonstruje dobový trend proměny Josefova v moderní, reprezentativní čtvrť. Konstrukčně se jedná o zděnou stavbu s využitím tehdy standardních materiálů – cihel a kamene, přičemž fasáda je opatřena omítkou s bohatým štukovým dekorem. Parter domu, původně koncipovaný pro komerční využití, je opticky oddělen od obytné části horních pater, čímž je zdůrazněna jeho funkční odlišnost. Již dobová instalace elektrického výtahu svědčí o ambici nabídnout v bytech nadstandardní bydlení, odpovídající nárokům tehdejší vyšší střední vrstvy.

Klíčovým architektonickým prvkem Domu U Reduty jsou bezesporu polygonální arkýře, vystupující z nároží budovy a zakončené efektními vížkami. Tyto vertikální akcenty nejen vizuálně člení fasádu, ale také umožňují lepší prosvětlení vnitřních prostor. Bohatá štuková výzdoba fasády, s plastickými tympanony nad okny druhého patra, obsahujícími motivy hlav v brnění a vavřínových listů, odkazuje k historickým inspiracím, typickým pro eklektické období. Celkově dům působí dojmem solidnosti a elegance, avšak bez zbytečného přehánění. V průběhu let sice budova prošla úpravami, souvisejícími s proměnou užívání a požadavky na moderní bydlení, nicméně si do značné míry zachovala svůj původní charakter a dodnes tvoří významný prvek panoramatu Pařížské ulice, dokládající architektonickou rozmanitost a bohatství pražského Josefova.