Dům U Tří červených růží ve Vlašské ulici na Malé Straně nesl kdysi jiné jméno, a to "Dům U Zrcadla". To bylo v dobách, kdy v něm žil starý alchymista Melchior, proslulý svými elixíry a touhou proměnit olovo ve zlato. Místní lidé se mu vyhýbali, šeptali si, že je v paktu s ďáblem a že jeho dům je plný duchů a tajemných lektvarů. Jenže Melchior, unavený osamělostí a pohrdáním, zatoužil po lásce. Vyčaroval tedy kouzelné zrcadlo, které mělo odrážet tvář jeho budoucí vyvolené. Zrcadlo však bylo zrádné. Místo tváře dívky mu ukázalo tři rudé růže, rozkvétající v zimní zahradě, symbol vášně a oběti.

Alchymista byl zmatený. Růže přece nemohly být jeho láskou! I přesto se vydal hledat jejich význam. Putoval po Praze, pozoroval lidi, zkoumal květiny, a nakonec ho osud zavedl do kláštera svaté Anežky. Tam potkal sestru Rosalii, mladou a dobrosrdečnou jeptišku, která se starala o klášterní zahradu. Její tvář, ozářená vnitřním klidem a laskavostí, mu připomněla rozkvétající růži. Rosalii trápila nemocná sestra, pro kterou hledala lék. Melchior, vidící v dívce symbol zrcadla, jí nabídl pomoc. Uvařil pro nemocnou sestru elixír, a ta se uzdravila.

Láska se v domě U Tří červených růží nakonec přece jen zrodila, ale jinak, než si Melchior představoval. Alchymista pochopil, že pravá láska není o magii, ale o obětavosti a soucitu. Sestře Rosalii se sice nikdy nestal manželem, ale stal se jejím přítelem a rádcem. Na počest tohoto přátelství nechal alchymista vyzdobit dům znakem tří rudých růží, symbolem lásky, která se projevila skrze pomoc a oběť. Zrcadlo zmizelo a dům získal nové jméno, připomínající příběh alchymisty, který v lásce nehledal magii, ale opravdovost.

A tak dům U Tří červených růží dodnes stojí ve Vlašské ulici, němý svědek alchymistova hledání lásky. Šeptá se, že v noci, když měsíc svítí na fasádu, lze zahlédnout stín alchymisty Melchiora, jak se usmívá a pozoruje kolemjdoucí, a v tichu slyšet šelest růžových okvětních lístků, připomínajících, že i v temných dobách se může zrodit láska, nečekaná a opravdová. Ti, kteří vstoupí do domu s otevřeným srdcem, prý ucítí vůni růží a dotek štěstí.

Dům U Tří červených růží, situovaný v malebném prostředí Vlašské ulice, představuje zajímavý příklad pražského měšťanského domu s vrstevnatou stavební historií. Jeho kořeny sahají do renesance, avšak výraznější architektonické stopy zanechala až raně barokní přestavba koncem 17. století, kdy sloužil jako letní sídlo Jana Löva. Právě v této době získal dům svůj charakteristický ráz, projevující se v mohutných kamenných ostěních oken a dveří, i když jejich profilace byla později zjemněna. Fasáda, původně patrně hladká, získala členění římsami a lizénovými rámy, typické pro barokní architekturou. Z materiálů dominuje pískovec, použitý na nárožní bosáže a dekorativní prvky, zatímco plochy stěn jsou omítané. Střecha, krytá pálenou taškou, dotváří celkový dojem solidnosti a trvalosti.

Klíčové proměny domu U Tří červených růží nastaly v polovině 18. století, kdy byl objekt výrazněji upraven, což mu dodalo rysy pozdního baroka, blížícího se klasicismu. Tato etapa se projevila v úpravách fasády a v interiérové dispozici. Následné přístavby v 19. a 20. století, zejména připojení křídla v roce 1874 a dostavba patra v zadní části v roce 1963, sice respektovaly celkový charakter objektu, ale zároveň narušily jeho původní jednotu. Dodnes je však dům U Tří červených růží cenným dokladem vývoje pražské architektury a dokládá proměny vkusu a stavebních technik v průběhu staletí. Jeho zařazení do seznamu kulturních památek a UNESCO potvrzuje jeho mimořádný význam pro české kulturní dědictví.