V srdci Starého Města pražského, na rušném nároží Karlovy a Seminářské ulice, stojí nenápadný, přesto fascinující dům s bohatou historií – Dům U Zlaté studně (čp. 175/3). Tato památka, ukrytá v blízkosti Klementina, je živým svědkem staletí pražských dějin a skrývá v sobě nejen architektonické skvosty, ale i tajemné legendy, které lákají k zamyšlení.

Jeho kořeny sahají hluboko do minulosti, až do románské doby, kdy na jeho místě stával objekt, jehož zdivo a klenby se dodnes dochovaly ve sklepích při Seminářské ulici. První písemná zmínka pochází z roku 1354, kdy dům zakoupil nožíř Václav Muldorfer. V gotické éře prošel dům úpravami a náměstíčko před ním neslo výmluvný název Nožířský plácek (Platea cultellatorum), což připomínalo řadu nožířů a mečířů, kteří zde v 15. století působili.

Počátkem 17. století se dům dočkal radikální pozdně renesanční přestavby, která mu vtiskla jeho základní charakter. Zásadní proměnou prošel na počátku 18. století, kdy byl spojen se sousedním menším gotickým domem v Seminářské ulici. Nejvýraznějším prvkem je však jeho úzké, ale bohatě zdobené průčelí z roku 1713, dílo sochaře Jana Oldřicha Mayera. Tato štuková figurální výzdoba, pravděpodobně poděkování tehdejších majitelů za přežití morové rány v roce 1680, je fascinující galerií světců. Zahrnuje sv. Šebestiána a sv. Rocha, ochránce proti moru, sv. Václava, sv. Jana Nepomuckého, Pannu Marii v reliéfu uprostřed, zakladatele jezuitského řádu Ignáce z Loyoly a Františka Xaverského, a ležící sv. Rosálii, italskou poustevnici a protimorovou patronku. Uprostřed, pod sdruženým oknem ve druhém patře, září zlacený medailon s Palladiem země české (Panna Marie Staroboleslavská s Ježíškem na osmicípé hvězdě). Po roce 1769 bylo přistavěno třetí patro, čímž dům získal svou současnou výšku.

V 80. letech 20. století prošel dům rozsáhlou rekonstrukcí, při níž byl krov a poslední patro znovu vybudovány, a do interiéru byly citlivě navráceny zachované renesanční malované trámové stropy a dobové parkety, s cílem co nejvíce se přiblížit původnímu vzhledu. Dnes v něm sídlí luxusní hotel, který nabízí jedinečný zážitek z pobytu v historickém prostředí. Kromě fasády do Karlovy ulice s kamenným renesančním portálem a torzem gotického portálku, zaujme i členitá fasáda do Seminářské ulice s arkýřem a zděnými pavlačemi nesenými krakorci. Sklepy pak

Dům U Zlaté studně na Starém Městě představuje fascinující stavebně-historickou sondu do vývoje pražské architektury, odrážející vrstvení slohů od románského základu až po barokní a klasicistní úpravy. Jeho nejstarší kořeny sahají až do románského období, jak dokládají dochované zdivo a klenby ve sklepních prostorách podél Seminářské ulice. Následné gotické úpravy, doložené již v roce 1354, dále formovaly jeho středověkou podobu, včetně fragmentů gotických portálků ve sklepích.

Klíčovou transformací prošel dům na počátku 17. století, kdy byl radikálně přestavěn v pozdně renesančním stylu, který dodnes tvoří jeho základní stavební jádro. Barokní éra přinesla další významné změny, zejména pak v roce 1713, kdy bylo průčelí obohaceno o bohatou figurální štukovou výzdobu od sochaře Jana Oldřicha Mayera. Tato výzdoba, s motivy protimorových patronů jako sv. Šebestián a sv. Roch, Pannou Marií a Palladiem země české, je mistrovským dílem barokního sochařství a dodává domu jeho charakteristický vzhled. Po roce 1769 bylo přistavěno třetí patro, čímž dům získal svou současnou výškovou proporci, a počátkem 18. století došlo i ke spojení se sousedním gotickým domem.

Výrazná rekonstrukce v 80. letech 20. století sice znamenala zbourání a opětovné vybudování krovu a posledního patra, avšak s cílem co nejvíce se přiblížit původním předlohám. Během ní byly do interiéru citlivě zavěšeny zachované renesanční malované trámové stropy a položeny dobové parkety, což podtrhuje snahu o zachování historického charakteru. Architektonicky je dům pozoruhodný svým úzkým, avšak mimořádně zdobeným průčelím. Fasáda do Karlovy ulice si zachovala kamenný renesanční portál v přízemí a torzo gotického portálku, zatímco členitá fasáda do Seminářské ulice zaujme arkýřem a zděnými pavlačemi nesenými krakorci. Dominantními stavebními materiály jsou kámen pro portály a středověké zdivo, cihla pro pozdější přístavby a štuk pro bohatou fasádní výzdobu. Dřevo se uplatňuje v historických trámových stropech a podlahách. Dům U Zlaté studně tak představuje komplexní vrstvení stavebních slohů od románského základu přes gotické úpravy, renesanční jádro až po barokní a klasicistní detaily, což z něj činí cennou součást pražského historického dědictví.