Olbramovský dům, označený jako č. p. 933, stál na prestižním Staroměstském náměstí v Praze a byl po staletí svědkem proměn města. Jeho kořeny sahaly hluboko do historie, neboť původní budovy ze 17. století spočívaly na základech ještě starších staveb. Během věků prošel dům mnoha přestavbami, které však často nerespektovaly původní architektonickou hodnotu a spíše odhalovaly chatrnost pozdějších přístaveb a úprav průčelí. Osud Olbramovského domu se zpečetil v létě roku 1899, kdy byl spolu s dalšími sousedními objekty, jako byly domy „U modré růže“ (č. p. 931) a „U korábu“ (č. p. 932), stržen v rámci rozsáhlé asanace Starého Města. Tato radikální změna měla za cíl modernizovat a ozdravit historické centrum Prahy, a zároveň uvolnit prostor pro nové, reprezentativní budovy. Již 27. října téhož roku byla stavba nové budovy na tomto významném místě svěřena staviteli Františku Schlaffrovi, s ambiciózním termínem dokončení do srpna 1901. Návrh nové dominanty Staroměstského náměstí pocházel z pera architekta Osvalda Polívky, jednoho z průkopníků secesní architektury v Čechách. Novostavba, která nahradila Olbramovský dům, se stala součástí komplexu Městské pojišťovny a dnes je sídlem Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Přestože uživatelský dotaz zmiňuje pověst o bekyni spojenou s Olbramovským domem, dostupné výsledky výzkumu tuto konkrétní legendu přímo s domem č. p. 933 nespojují. Dům tak zůstává spíše symbolem architektonické proměny Prahy na přelomu 19. a 20. století než místem opředeným konkrétními nadpřirozenými příběhy.

Původní Olbramovský dům (č. p. 933) byl typickým představitelem historické zástavby Staroměstského náměstí, jehož ranější podoba je dnes méně zdokumentována. Zmínky hovoří o budovách ze 17. století, které stály na základech ještě starších objektů. Tyto stavby prošly v průběhu staletí mnoha přestavbami, které však byly často necitlivé a spíše narušovaly původní dispozici a estetiku. Místo, kde stál Olbramovský dům, je dnes doménou novostavby, která vznikla po jeho demolici v roce 1899. Tato budova, navržená architektem Osvaldem Polívkou, je významným příkladem rané secesní architektury v Praze. Polívka se při svém návrhu snažil citlivě integrovat novou stavbu do historického kontextu náměstí. Zvláštní pozornost věnoval rozčlenění střechy a uspořádání okrasných komínů, aby dosáhl plynulého a harmonického přechodu k nižší budově bývalé mincovny v sousedství, která asanaci přežila. Secesní prvky se projevují v elegantních liniích, bohaté ornamentice a celkové snaze o umělecké ztvárnění fasády, která odrážela dobové estetické ideály a touhu po moderní, ale zároveň důstojné architektuře pro významnou instituci, jakou byla Městská pojišťovna.