V srdci Starého Města pražského, kde se historie snoubí s kamennými zdmi, stojí nenápadná, přesto nesmírně významná budova – Týnská fara. Na adrese Celetná 5, 110 00 Praha 1, v památkové rezervaci Starého Města, která je součástí světového dědictví UNESCO, se tyčí dvoupatrová nárožní budova s číslem popisným 601/I. Její osud je neodmyslitelně spjat s majestátním Týnským chrámem, jehož stín na ni po staletí dopadá.

Příběh Týnské fary začíná hluboko ve 12. století, kdy se v roce 1135 poprvé písemně zmiňuje jako špitál Panny Marie. Tento špitál, založený českým knížetem Soběslavem I., sloužil k péči o nemocné kupce a dvanáct chudých, čímž podtrhoval význam Týna jako obchodního centra. V roce 1279 se již zmiňuje jeho poloha přiléhající ke kostelu Panny Marie. V roce 1365 se však jeho poslání proměnilo, když se dům stal sídlem plebána kostela Panny Marie před Týnem, a zrodila se tak Týnská fara.

Nejvýraznější kapitolu své historie však fara prožila v bouřlivých časech husitských válek. V letech 1424–1471 zde bydlel a působil Jan Rokycana, jedna z klíčových postav české reformace. V roce 1427 se stal týnským farářem a o osm let později byl zvolen pražským kališnickým arcibiskupem. Týnská fara se v té době stala "dolní konzistoří podobojí", pulzujícím centrem náboženského a politického života. Po husitském období fara zažila další proměny. Mezi lety 1623 a 1739 byla kvůli nedostatku kněží spojena s farou Haštalskou. Významnou osobností, která zde zanechala svou stopu v letech 1710–17

Týnská fara představuje jednu z nejstarších a architektonicky nejzajímavějších pražských památek, jejíž stavební historie sahá až do 12. století. Původně gotická nárožní budova si dodnes uchovala pozoruhodné prvky své rané fáze. Zásadní je téměř neporušené zdivo sklepů, které původně tvořilo přízemí, a v němž se dochovaly dvě gotické prostory s charakteristickými křížovými klenbami. Gotické obvodové konstrukce zdiva, včetně kamenného schodiště, se táhnou až do druhého patra a původně byly završeny stupňovitým gotickým štítem, což svědčí o její středověké podobě.

Nicméně, výrazný otisk na vzhledu fary zanechaly dvě významné barokní přestavby na přelomu 17. a 18. století, zejména pak za působení faráře Jana Floriána Hammerschmida. Tyto úpravy transformovaly původní gotické prvky, přičemž některé z nich byly barokně upraveny, zatímco jiné byly nově integrovány. Mezi nejvýraznější barokní prvky patří honosný portál s dubovými vraty, zdobený reliéfy okřídlených andělských hlav, který vítá návštěvníky z Celetné ulice. V přízemí, vedle gotických prostor, se nachází i jedna barokní místnost s valenou klenbou. Interiéry byly částečně rokokově upraveny, což svědčí o pozdějších estetických trendech a dokládá kontinuální užívání a přizpůsobování objektu. Dále se v objektu dochovaly několikeré barokní dveře a barokní krov s ležatou stolicí, které dokládají řemeslnou zručnost své doby.

Stavebním materiálem je převážně kámen a cihla, což je patrné z dochovaného zdiva a kamenného schodiště, zatímco dřevo bylo použito na zmíněná dubová vrata a krov. Týnská fara tak představuje fascinující vrstvení stavebních slohů, kde se gotické základy prolínají s bohatou barokní výzdobou a úpravami, což z ní činí cennou kulturní památku a svědectví o proměnách pražské architektury napříč staletími. Její status kulturní památky od roku 1958 podtrhuje její mimořádnou historickou a architektonickou hodnotu v rámci pražského Starého Města.