Hluboko pod Vyšehradskou skálou se prý ukrývá obrovský poklad. Schovala ho tam sama kněžna Libuše v dobách, kdy byla česká země bohatá a mocná. Libuše předvídala, že přijdou těžké časy. Proto nařídila těžit stříbro z Březového vrchu a zlato z Jílového. K hledání drahých kovů jí pomáhala kouzelná zlatá žabka, která skákala tam, kde se nacházelo zlato.

Vytěžené bohatství nechala Libuše ukrýt v tajné komoře uvnitř vyšehradské skály. Podle pověsti poklad obsahuje nejen zlato a stříbro, ale také stříbrného koně, zlatou žabku a zlatou kvočnu se zlatými vejci. Nikdo přesně neví, kde se komora nachází. Vstup je prý ukrytý tak dokonale, že ho za celá staletí nikdo nenašel.

Skála se údajně otevírá jen jednou za rok. Stává se to na Velký pátek. V tu chvíli se v kameni objeví úzká štěrbina a za ní temná chodba vedoucí do nitra skály. Kdo chce poklad najít, musí vejít a jít rovně vpřed. Nesmí se za žádnou cenu ohlédnout. Bez ohledu na to, co uslyší za svými zády. Kdo se ohlédne, tomu se chodba okamžitě zavře a poklad zmizí.

Poklad prý střeží sám český lev se dvanácti lvíčaty. Lev několikrát do roka o půlnoci vychází z nitra skály, aby zjistil, zda české zemi nehrozí nebezpečí. Pokud by Čechy ohrožoval nepřítel, lev by zařval tak mocně, že by se skála rozlomila. Lvíčata by se proměnila v mohutné lvy a společně by rozsápala každého vetřelce.

Generace dobrodruhů se pokoušely poklad najít. Nikdo ale zatím neuspěl. Někteří říkají, že slyšeli v podzemí podivné zvuky. Jiní tvrdí, že ucítili záblesk zlata ve tmě, ale pak se ohlédli a všechno zmizelo. Poklad kněžny Libuše prý čeká na toho, kdo bude dost odvážný a dost čistého srdce, aby prošel temnou chodbou až do konce.