Spálená ulice patří k nejstarším ulicím Nového Města pražského. Její název sám o sobě napovídá, že se tu kdysi stalo něco zlého. Ulice dostala jméno podle velkého požáru, který tu zničil celou řadu domů. Jeden z nich prý po požáru nikdy nenašel klid.

Stál tu dům, který jeho majitelé několikrát přestavěli. Pokaždé se ale stalo něco podivného. Noví obyvatelé hlásili zvláštní zvuky v noci. Ze zdí se ozývalo klepání a škrábání. Dveře se samy otevíraly a zavíraly. Svíčky zhasínaly bez průvanu. Nikdo v domě nevydržel bydlet déle než několik měsíců.

Podle pověsti v domě za dávných časů žil lichvář, který bezohledně odíral chudé lidi. Půjčoval jim peníze na obrovský úrok a když nemohli splácet, zabavoval jim veškerý majetek. Některé rodiny kvůli němu skončily na ulici. Lichvář ale zemřel při požáru, který sám nechtěně způsobil. Oheň zachvátil celý dům i s ním.

Od té doby se prý jeho neklidný duch nemůže odpoutat od místa, kde za života hromadil své bohatství. V noci prý chodí po schodech a počítá mince. Kdo pozorně naslouchá, uslyší cinkání peněz a tiché šeptání čísel. Přízrak prý hledá svůj poklad, který během požáru roztavil a zmizel v sutinách.

Dům ve Spálené ulici byl nakonec zbořen a na jeho místě vyrostla nová stavba. Ale ani ta prý nemá klid. Nájemníci v přízemí občas nacházejí ráno drobné předměty přesunuté na jiná místa. Ve sklepě je prý vždycky o něco chladněji, než by mělo být. Stará pověst přetrvává a Spálená ulice si stále uchovává svou pověst prokletého místa.