V gotickém kostele svatého Štěpána na Novém Městě pražském visel kdysi zvon, kterému říkali Lochmar. Nebyl to obyčejný zvon. Mezi Pražany se o něm vyprávěly podivné a znepokojivé příběhy. Říkalo se, že je prokletý a že jeho hlas přináší neštěstí.

Kostel sv. Štěpána nechal založit sám Karel IV. v polovině čtrnáctého století. Kolem kostela se rozkládal rozlehlý hřbitov, který sloužil celému Novému Městu. V dobách morových epidemií sem sváželi mrtvé z celé Prahy. V roce 1502 tu bylo pohřbeno přes třináct tisíc obětí moru. Půda kolem kostela je doslova prosáklá smrtí.

Zvon Lochmar prý občas zazvonil sám od sebe. Bez přičinění zvoníka se rozhoupával a vydával temný, dunivý zvuk. Lidé věřili, že jeho samovolné zvonění ohlašuje blížící se neštěstí. Někdy smrt významného měšťana. Jindy příchod nové epidemie. Když Lochmar zazněl o půlnoci, celé okolí ztichlo a lidé se ukryli za zamčenými dveřmi.

Pod kostelem se podle pověsti nacházejí rozsáhlé krypty plné rakví. Když se v roce 1902 pokusili najít hrob slavného barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna, odkryli pod podlahou takové množství rakví, že Braunovu nedokázali identifikovat. Krypta skrývala stovky mrtvých, o nichž nikdo nevěděl.

Zvon Lochmar dnes už v kostele nevisí. Kam se poděl, nikdo přesně neví. Podle jedné verze ho nechali sejmout a roztavit, protože se lidé jeho hlasu příliš báli. Podle jiné verze stále existuje, jen je ukrytý někde hluboko v podzemí kostela. Pražané, kteří bydlí v okolí, ale tvrdí, že za tichých nocí občas zaslechnou temné dunění. Jako by hluboko pod zemí stále zvonil prokletý Lochmar.