Újezd je stará ulice pod kopcem Petřínem na Malé Straně. Vede od Vltavy vzhůru k Petřínské rozhledně. Za dne tu proudí tramvaje a turisté. V noci je ale Újezd tichý a tajemný. V jednom ze starých domů se prý už několik století ozývají podivné zvuky.

Dům stojí v řadě ostatních měšťanských staveb. Zvenku vypadá naprosto obyčejně. Má oprýskanou fasádu a tmavá okna. Jenže jeho obyvatelé odjakživa hlásili zvláštní věci. V noci se ze zdí ozývá tiché klepání. Skřípe to, jako by někdo chodil po starých prknech. Občas se z prázdného pokoje ozve vzdech.

Podle pověsti v domě kdysi žila mladá žena, která čekala na svého muže z válek. Čekala celé roky. Každý večer se dívala z okna a vyhlížela jeho postavu v ulici. Muž se ale nikdy nevrátil. Žena nakonec zemřela žalem. Její přízrak prý od té doby stojí v okně a dívá se dolů do ulice.

Sousedé tvrdí, že za mlhavých nocí v okně skutečně zahlédnou bledou ženskou tvář. Přízrak nikdy neodejde od okna. Jen tiše stojí a vyhlíží. Někdy se lehce pohne, jako by někoho poznával. Pak ale tvář zmizí a okno zůstane prázdné.

Dům na Újezdě několikrát změnil majitele. Nikdo tu ale dlouho nevydržel. Nájemníci odcházeli jeden po druhém. Říkali, že se v noci nemohou zbavit pocitu, že je někdo pozoruje. Dnes je dům prázdný. Jen přízrak ženy v okně prý stále trpělivě čeká na muže, který se nikdy nevrátí.