Jak hrabě Harrach kněžně Kinské téměř šlak přivodil

Pomalu se blížil den narozenin kněžny Kinské a kdo nejvíc se na něj připravoval byl hrabě Harrach. Tou dobou c.k. setník pražské posádky a v Praze vyhlášený vtipálek, který nevynechal jedinou příležitost ztopit nějakou skopičinu.

Po celých Čechách nechal vyhledat dudáky, z míst blízkých i vzdáleného Práchenska, přišlo ji do Prahy rovných pětatřicet. Hrabě je ubytoval v hospodě u Fabiánů na Václavském náměstí.  Dobře je pohostil a patřičně připravil na nadcházející slávu.

V podvečer svátku milospaní kněžny vypochodovalo všech pětatřicet dudáků na Staroměstské náměstí a postavili se před palác Kinských. Odevšad se scházeli lidé zvědaví co se bude dít.  Dudáci měli prý na hlavě upevněnou lucernu a tak prý světla bylo jako ve dne.

Estráda mohla začít a taky začala. Jenže Harrach secvičil s dudáky trochu divnou skladbu. V jeden okamžik začali hrát všichni, všichni fortissimo, ale každý něco jiného. No znělo to příšerně a nedalo se to téměř vydržet. Lidé se smáli, ale kněžna se smrtelně urazil a zabouchla za sebou okno.

Celou noc nemohla usnout a ráno naskočila do kočáru a odjela na vojenské velitelství. Harrach poznal co je to být čtrnáct dní o chlebu a vodě v arestu a nadto musel kněžně poslat kočár květin jako omluvu.

Však dudákům to na popularitě tak přidalo, že se v Praze ještě dlouho zdrželi a když z vězení vyšel, stále je potkával jak hrají na nárožích.