Když po 170 letech byl velkou vodou zničen Juditin most, nechal císař Karel IV. postavit nový most, aby opět propojil Staré Město s Menším Městem pražským. Císař ho žádal, aby kladl důraz na kvalitní materiál při stavbě použitý a zejména kdykoliv se někdo přišel na stavbu podívat, aby to viděl.

A tak stavitel začal stavitel do vápna místo vody přidávat mléko a vejce. Však nebylo jich v pražských městech tolik a tak se znova musel obrátit na císaře.  Ten pak nařídil českým městům, aby také přispěly a stavba mostu tak mohla pokračovat. Města se snažila vyjít císaři vstříc, ale ne vždy to dopadlo dle představ.

Ve Velvarech to pochopili po svém a vejce, aby se nerozbila, uvařili. Však takových vajec staviteli k potřebě nebylo, ale namísto toho mnoho smíchu jejich příjezd způsobil. Se zlou se pak potázal každý kdo ve Velvarech se na onen vůz, zdali ho ještě mají, pozeptal. Neradi velvarští pak na to vzpomínali.

Ale nebyli sami i když Unhoští byli poctiví a poctivé mléko na stavbu mostu poslali. Ne tak  ti kdo je převáželi  a polovinu rozprodali cestou a druhou pak vodou dolili. Když stavitel to zjistil, popadla ho zlost a běžel k císaři si stěžovat. A tak teprve tak v Unhošti zjistili co se s jejich mlékem stalo.

Radost z toho neměli a dlouho přemýšleli jak by to udělali, aby mléko v pořádku do Prahy došlo a tak ho stloukli a do Prahy poslali máslo, tvaroh i syrečky. A tak i oni přivezli veselí i když purkmistrovi do smíchu nebylo, když se zjistilo kolik másla z toho si nechával pro sebe.

Reálie příběhu

Bylo to 3. února roku 1342, kdy povodeň zničila Juditin most. Ještě dnes z něho jdou občas vidět zbytky ve Vltavě, ve sklepích na Malé straně a menší Mostecká věž se jmenuje Juditina neboť byla součástí Juditina mostu.  Most ležel na významné dopravní tepně, která jeho zničením byla přerušena a tak záhy musel být vystavěn most nový.

Stavba začala v roce 1357 pod záštitou Karla IV. paralelně vedle zničeného Juditina mostu. Doprava po dobu stavby musela být řešena na loďkách.

Stavitel s jistotou není známý. Považován byl za něj Petr Parléř ze Švábského Gmündu.

Známá legenda o přidávání vajec do malty byla považována za lidovou pověst. Vědecká expertiza v roce 2008 malty z mostu potvrdila přítomnost bílkoviny, která se vyskytuje ve vejcích.

V roce 2010 však mluvčí VŠCHT Ivana Picková však popřela, že by při stavbě byla vejce použita. To rozpoutalo vědeckou diskusi nad tím zdali citlivost měření vůbec tak malá množství organických látek mohla prokázat,  zejména ze strany biochemičky Štěpánky Kučkové z VŠCHT, která se účastnila původního výzkumu.

A tak jisté je jen to, že jisté není nic. Možná má pověst skutečně pravdu.