Kam v Praze chodívával Ferdinand d´Este

Na začátku Celetné ulice se nachází průchod do malé uličky vedoucí ke Karolinu. Už odpradávna tu stávala hospoda “U červeného páva”. Proč právě “červený páv” se už asi nikdy nedozvíme, ale to, že to byl jeden z nejvyhlášenějších podniků staré Prahy víme jistě.

Jistý kavárník tu provozoval  podnik s dámskou obsluhou známý to Salon Gogo. Byl  přepychově zařízen, v dolních patrech vybaven zrcadly, klubovkami, elektrickým osvětlením a podél točitého schodiště do patra prvního, vysely skvostné gobelíny. Malé separé v něm pak bylo vyložené mahagonovým dřevem, japonský pokoj pak vyzdobený hedvábím a stejně tak pečlivě vyzdobený “doktorský pokoj” či “perská komnata”. A v malé místnůstce se pak skrývala pokladna.

Hosté sem přicházeli věhlasní. Prvním z nich byl Otto von Bismark, když zvítězil nad Rakušáky u Hradce Králové a zde se rozhodl to oslavit. Cestu sem však našli i Habsburkové. Navštívil ho poslední rakouský císař Karel i  následník rakouského trůnu Ferdinand d´Este.

Podnik prý fungoval tak, že v dolních patrech dělaly dámy pánům společnost a když se nějaká někomu zalíbila, za rohem se domluvil s “paní domu” a pak vyběhl do prvního patra.

O Ferdinandovi koluje že za večer takto vybíhal do patra i pětkrát. Mladý Ferdinand d´Este dokonce vyryl brilantem v prstenu do okenní tabulky jméno jedné zdejší dívky.

Reálie domu U červeného páva

Dům je v ulici Kamzíkova, která se až do roku 1800 jmenovala Pleierova podle Oldřicha Pleiera, který tu vlastnil dům. Uličce se také říkalo Za Karolinem.  Dům U červeného páva byl postaven ve středověku a roku 1836 rekonstruován v klacisistním stylu.

Salon Gogo tu skutečně byl. Otevřel ho roku 1865 vetešník a kavárník Emanuel Goldschmied a podle něj se mu také říkalo “Salon u Goldschmeidu” a nebo již zmíněný “Salon Gogo”.

Návštěvy habsburské šlechty jsou také doložené a  pražský rodák Egon Erwin Kisch, se snažil vypátrat kam se poděla ona tabulka, kterou Ferdinand d´Este obdařil svým vrypem. Bohužel není známé zdali se mu to podařilo.

K podniku měli blízko i další  umělci, kteří se o něm zmiňují.  Inspiraci tu našel Gustav Mahler, který tu hrával, skládal a improvizoval na piano.  Rakouský spisovatel a pražský rodák Franz Werfel věnoval salonu dokonce své dílo „Dům smutku“.

Salon zanikl za první republika přinesla konec salonu a v roce 1922 musel být uzavřen. Dům koupil jakýsi pražský advokát a při přestavbě byl i změněn původní interier. V domě bylo nějakou dobu železářství a teprve nedávno v něm byla obnovena restaurace.