Na Betlémském náměstí na Starém Městě pražském se prý za temných nocí zjevuje podivná postava. Není to obyčejné strašidlo. Je to muž celý z ohně. Jeho tělo plane jasným plamenem, ale nic kolem něj nezapaluje. Tiše kráčí po dlažbě a zanechává za sebou jen slabou vůni síry.

Podle pověsti je ohnivý muž duší hříšníka, který za života přesazoval mezníky na cizích pozemcích. Posouval hraniční kameny tak, aby si připsal kus sousedovy půdy. Za tento hřích byl po smrti proklet. Musí bloudit místy, kde se za života dopustil křivdy. Jeho plamenné tělo je trestem za chamtivost.

Ohnivý muž se prý zjevuje především za vlhkých podzimních nocí. Objeví se náhle na rohu náměstí a pomalu kráčí podél zdí domů. Kdo se k němu přiblíží příliš blízko, ucítí žár a uslyší tiché syčení, jako by se hasilo vápno. Pak se přízrak rozpadne v déšť žhavých jisker a zmizí.

V české tradici jsou ohniví muži jedním z nejstarších typů přízraků. Mohou mít různé podoby. Někdy vypadají jako ohnivý sloup nebo svítící koule. Jindy na sebe berou podobu zvířat. Často je zaměňují s bludičkami, které lákají pocestné do bažin. Ohnivý muž ale není bludička. Je to prokletá lidská duše.

Podle některých vyprávění je možné ohnivého muže osvobodit z jeho prokletí. Stačí mu prokázat laskavost nebo mu nabídnout odpuštění. Pokud se to podaří, plamen zhasne a duše konečně najde klid. Nikdo ale přesně neví, jakými slovy ho oslovit. Ti, kdo se o to pokusili, prý ucítili tak nesnesitelné horko, že museli utéct. Ohnivý muž tak dodnes bloudí starými uličkami Prahy.