Šílený holič z Karlovy ulice

Karlova ulice je přes den plná lidí a ruchu. Neb kousek od ní začíná Karlův most, bylo tomu tak vždy. A není tomu jinak ani v časech půlnočních či nočních. Jako by si snad všechna strašidla stařičké Prahy chtěla právě zde dávat pozdní dostaveníčko.

Jedním z nich je  postava šíleného holiče. Poloprůhledný stín s šíleným výrazem v obličeji svírá v rukou břitvu patří k těm přívětivějším strašidlům, které tu čekají na své vysvobození.

Za vlády císaře Rudolfa II. žil byl na Starém Městě holič. Byl šikovný a tak byl vyhledávaný a lidé ho ctili. Jenže jednu špatnou vlastnost měl přec a to hamižnost. Peněz mu bylo málo a tak hledal jak by si polepšil více než mu mohla poskytnout jeho živnost holiče.

A jak v těch časech časté bývalo, uchýlil se k alchymii a snažil se za pomoci temných rituálů získat zlato transmutací z kovů neušlechtilých jako byla rtuť. I když alchymie byla v té době skutečnou vědou, uznávanou a i samotným Rudolfem II velmi opečovávanou, holičova žena i jeho tři dcery ho odrazovaly. Snad ženská intuice v nich tušila, že se to v dobré neobrátí.

Holičova chamtivost však byla příliš velká na to, aby myšlenku na velké zbohatnutí opustil či toužil po zlatu tolik, že přes to neviděl nebezpečenstva skyrtá, kterým každý alchymista byl vystaven.

A tak se stalo, že peněz mu ubývalo a zlato pořád nikde. Nakonec musel prodat dům a přišel na mizinu. Jeho dcery se povětrnicemi staly a žena život skokem z městských hradeb ukončila a holiči nezůstalo ani těch pár mincí na chleba.

V hlavě se mu vše nějak pomátlo a kolemjdoucí začal břitvou řezat. Když pak jednou potkal skupinu vojáků, ti si to nenechali líbit a zbili ho tak,že duši vypustil.

Od té doby bloudí Karlovou ulicí, v třesoucí ruce svírá břitvu a hledá někoho kdo by se nechal oholit. Za dlouhé věky se však nikdo neodvážil a ač šílený holič je strašidlo dobré, hledající jen své vysvobození, každý hned utekl.

A co vy? Nechali byste se oholit?