Když zemi opustil praotec Čech a odešel do věčných lovišť, nastaly v kraji podivné časy. Lid, zvyklý na pevnou ruku a moudré slovo, se náhle ocitl v bezvládí. Všude se šířily spory a hádky, neboť nikdo neměl takovou váhu, aby jeho slovo bylo zákonem. V těch neklidných dobách se zraky všech upnuly k jedinému muži, o němž se vědělo, že je nade vší pochybnost moudrý a spravedlivý. Byl jím Krok, soudce z rodu předních, který sídlil na svém hradě nedaleko vsi Zbečna, u řeky Mže, jež se dnes Berounkou nazývá. Lidé si jej zvolili za svého vládce, aby vnesl pořádek do země a ukázal jim cestu.

Krok byl muž neobyčejného ducha. Často se stávalo, že nahlížel do budoucnosti, vnímal skryté proudy osudu a uměl obětovat bohům lesním, horním i vodním, aby si naklonil jejich přízeň a získal moudrost pro svá rozhodnutí. S takovýmto darem ducha brzy poznal, že jeho původní sídlo, byť pevné, není pro budoucí věky dostatečně bezpečné. Proto vyslal své posly do všech světových stran, aby našli místo, jež by bylo od přírody opevněno a kde by se mohl zrodit nový střed země. Poslové se po dlouhých týdnech vrátili se zprávou o skalnatém ostrohu nad dravou Vltavou, který se tyčil k nebesům jako přirozená stráž. Krok uznal místo za vhodné a nechal tam vystavět mocný hrad, jejž lid nazval Vyšehradem. Tam se pak se svým dvorem přesunul a odtud vládl celé zemi.

Krok nebyl sám, kdo vládl moudrostí a zvláštními dary. Měl tři dcery, z nichž každá vynikala neobyčejnými schopnostmi, které se učily rozvíjet na posvátném místě Budči. Nejstarší z nich byla Kazi, žena, jíž se přezdívalo kouzelnice. Znala do hloubky léčivou moc bylin a koření, uměla hojit nemoci, které trápily lidské tělo, a krotit bolesti pouhým slovem a kouzlem. Její moc byla taková, že se povídalo, že dokáže přimět Sudičky k své vůli a dokonce vracet život tam, kde se zdál být navždy ztracen. Pro své umění si nechala vystavět vlastní hrad, Kazín, který stál nedaleko řeky Mže, téže, u níž sídlil její otec.

Druhou Krokova dcera byla Teta, jež se stala pohanskou kněžkou. Její život byl zasvěcen nábožným naukám a obřadům. Učila národ o starých bozích, o jejich síle a vůli, a vedla lid v uctívání přírody a jejích duchů. Sám vzduch kolem ní prý ožíval, neboť se šeptalo, že Teta umí mluvit s duchy předků a přírody, a tak získávat poznání, jež bylo obyčejným smrtelníkům zapovězeno. I ona si vystavěla své sídlo, hrad Tetín, který stál nedaleko dnešního Berouna a odkud dohlížela na duchovní život lidu.

Nejmladší, ale o to moudřejší, byla dcera Libuše. V ní se snoubila otcova prozíravost s neobyčejným darem. Byla to panna hadačka, jež měla věštecké schopnosti. Viděla do budoucnosti, předpovídala události, které teprve měly nastat, a její slova byla často klíčem k pochopení toho, co se dělo kolem. Její moudrost a jasnozřivost byly pro lid velkým požehnáním, neboť se k ní obraceli s prosbami o radu a předpověď. Pro sebe si nechala zbudovat hrad Libušín, který stál v kraji u Kladna a odkud šířila své moudré rady a proroctví.

Krok panoval dlouho a moudře, vedl svůj lid pevnou, ale spravedlivou rukou. Jeho vláda přinesla zemi klid a prosperitu, a lid jej ctil a miloval pro jeho moudrost a prozíravost. Když však nadešel jeho čas a Krok, znaven léty a námahou, zemřel, nastal opět čas rozhodování. Lid se shromáždil, aby zvolil nového vládce, a jejich volba padla na nejmladší z Krokových dcer, Libuši. Ona, která zdědila otcovu moudrost i jeho věštecké schopnosti, usedla na knížecí stolec a pokračovala v díle svého otce, aby nadále vedla český lid k jasné budoucnosti.