Na Starém Městě, v ulici U Radnice 13/8, se tyčí historická budova, která po staletí šeptá příběhy Prahy – Dům U Zelené žáby. Ačkoliv se opticky jeví spíše na náměstí Franze Kafky, jeho kořeny sahají hluboko do středověku a od roku 1964 je hrdě chráněn jako kulturní památka České republiky.

Jeho historie začíná ve 14. století, kdy se na tomto místě spojily dva původní středověké objekty v jeden celek. První písemná zmínka o domě se objevuje již v roce 1403, ale název „U Žáby“, který se stal jeho neodmyslitelnou součástí, se poprvé objevuje v roce 1428. Tehdy se tehdejší majitel, Jan z Týna, začal se svou ženou Kateřinou titulovat jako Jan ze Žáby, čímž dal domu jméno, které přetrvalo věky.

Dům U Zelené žáby je živou učebnicí architektury. Ve zdivu se dodnes dochovaly pozůstatky gotické stavby až do výšky druhého patra, svědčící o jeho dávném původu. Koncem 16. století prošel dům rozsáhlou renesanční přestavbou, během níž bylo přistavěno třetí patro. Pozdně renesanční bosovaný kamenný portál s letopočtem 1654, zdobící přízemí, je dodnes impozantním vstupem. Nad ním se pak hrdě vyjímá pozdně gotické reliéfní domovní znamení žáby, které dalo domu jeho jméno a stalo se jeho symbolem. Současná podoba fasády, s elegantními klasicistními prvky, pochází z roku 1810 a byla realizována podle plánů H. Hausknechta. Hlavní vstupní dveře jsou rovněž klasicistní, zdobené paprsčitě dělenými oválnými rozetami, a vlevo od nich jsou stále patrné fragmenty dvou velkých opukových ostění gotických oken. Zajímavostí je i prampouch, který se klene přes bývalou uličku Huselmarkt od kostela svatého Mikuláše. Celý dům je podsklepen, s kamennými valenými klenbami a křížově klenutým sklepem v zadním traktu, které dodnes dýchají historií.

Po více než pět století sloužil Dům U Zelené žáby jako jeden z nejstarších a nejvyhlášenějších pražských hostinců. Jeho malebná atmosféra a bohatá historie z něj činily oblíbenou kulisu pro řadu historických románů. Děj svých knih do něj zasadili takoví velikáni české literatury jako Alois Jirásek, Josef Kajetán Tyl, Zikmund Winter, Popelka Biliánová nebo Ignát Herrmann. Dům se stal také námětem jednoho z melancholických obrazů Jakuba Schikanedera, který zachytil jeho jedinečnou krásu.

Ale co by to bylo za staropražský dům bez legend? K Domu U Zelené žáby se váže několik poutavých pověstí. Jedna z nejznámějších vypráví o krejčím Marciáši Lokýtkovi, který zde žil v 15. století. Lokýtek, obdivovatel kejklířů, se jednou pokusil napodobit hadího muže – oblékl si zelený trikot a dal si nohy za hlavu. Když se nemohl rozmotat, jeho hospodyně se ho v zeleném úboru s vypoulenýma očima zalekla, myslela si, že ho spolkla žába, a přivolala sousedy. Tato komická událost prý dala domu jeho jméno. Další pověst zmiňuje, že název mohl vzniknout podle neustále kvákajících žab v místních mokřinách, které se zde dříve rozprostíraly. Traduje se také, že do hostince tajně chodil král Václav IV. a později i obávaný mistr popravčí Jan Mydlář, hledající zde odpočinek od svých povinností. A konečně, existuje legenda o obrázku Panny Marie, který prý připlul po řece k domu a jeho zavěšení nad dveře přineslo majitelově rodině štěstí. V lucerničce vedle obrázku by prý měl každý majitel udržovat světlo, aby štěstí domu neopustilo.

V současnosti (2025) dům pokračuje ve své gastronomické tradici, avšak v moderním pojetí. Sídlo zde má degustační restaurace Brasileiro, která se specializuje na brazilskou kuchyni s konceptem "sněz, co zmůžeš". Restaurace Brasileiro U Zelené žáby byla otevřena v roce 2003 a její interiér, dokončený v roce 2024 architekty Denisou Kubíčkovou Strmiskovou a Janem Jarošem, citlivě odráží symboliku žáby kombinací hnědých a zelených tónů, exotického dřeva a brazilského kamene. Dům U Zelené žáby tak i po staletích zůstává živým svědkem pražské historie, který

Dům U Zelené žáby představuje pozoruhodnou stavebně-historickou sondu do vývoje pražské architektury, odrážející staletí proměn na Starém Městě. Jeho kořeny sahají hluboko do středověku, kdy na jeho místě stály dva samostatné objekty, spojené ve 14. století. Z této nejstarší gotické fáze se dodnes dochovaly významné pozůstatky ve zdivu, patrné až do výšky druhého patra. Zvláště cenné jsou fragmenty dvou velkých opukových ostění gotických oken, které svědčí o původním charakteru stavby a použitých materiálech.

Zásadní proměnou prošel dům koncem 16. století, kdy byl renesančně přestavěn. Během této etapy bylo přistavěno třetí patro, čímž získal svou současnou třípatrovou výšku. Dominantním prvkem přízemí je pozdně renesanční bosovaný kamenný portál s letopočtem 1654, který je výrazným dokladem tehdejšího stavebního rozkvětu a řemeslné zručnosti. Následné barokní a klasicistní úpravy dotvořily celkový vzhled, přičemž současná pětiosá fasáda pochází z roku 1810 a nese znaky klasicismu, včetně elegantních klasicistních vstupních dveří zdobených paprsčitě dělenými oválnými rozetami.

Nad zmíněným portálem se pak nachází ikonické pozdně gotické reliéfní domovní znamení žáby, které dalo domu jeho jméno a je jedním z nejstarších dochovaných v Praze. K pozoruhodným stavebním prvkům patří i prampouch, který se klene přes bývalou uličku Huselmarkt, a rozsáhlé podsklepení. Sklepy jsou provedeny z kamene a pyšní se valenými klenbami, v zadním traktu pak křížovými klenbami, což podtrhuje robustnost a stáří původní konstrukce a dokládá využití tradičních stavebních materiálů a technik. Celkově dům představuje komplexní vrstvení architektonických stylů, od gotiky přes renesanci až po klasicismus, s dochovanými prvky z každé z těchto epoch.