V labyrintu uliček Starého Města, v šeru Coloredo-Mansfeldského paláce, se prý ukrývá komnata, kterou lze spatřit pouze jednou za čas – o půlnoci za plného úplňku. Tato místnost s těžkými rudými závěsy v sobě střeží zrcadlo, které neukazuje to, co je, ale to, co teprve přijde. Ten, kdo do něj v onen magický okamžik pohlédne, nespatří svou současnou tvář, ale obraz sebe sama, jaký bude za rok a jeden den.

Mnozí odvážlivci v něm spatřili své budoucí štěstí či vrásky přibývajícího věku, jiné však pohled na vlastní přízrak v budoucím čase vyděsil natolik, že z paláce prchli v hrůze. Karlova ulice je místem, kde se čas ohýbá podle vlastních pravidel, a zrcadlo budoucnosti zůstává jedním z největších mystérií, které připomíná, že osud je sice zapsán ve hvězdách, ale pohlédnout mu do očí vyžaduje odvahu, kterou má málokterý smrtelník.