V klášteře Na Slovanech, zvaném Emauzy, žili kdysi zbožní mniši. Aby měli mniši dostatek jídla i pro chudé, chovali na dvoře husy. Starat se o velké hejno drůbeže ale nebyla vůbec lehká práce. Opat proto tuto hlídací povinnost nařídil místnímu kuchaři. Zdejší klášterní kuchař byl tlustý muž s poměrně sobeckou povahou.

Kuchař brzy přišel na to, že husy jsou skvělou příležitostí k obohacení. Občas proto večer potají sebral ze dvora nějakou dobře vykrmenou husu. Nenápadně si ji pak uvařil ve své klášterní kuchyni. Na voňavé a tučné pečeni si potom pochutnával úplně sám. Nikdy se o jídlo nerozdělil a z tiché krádeže radostně tloustnul. Jeho podvádění procházelo mnoho let zcela beztrestně.

Jednoho pošmourného podvečera se ale všechno změnilo. Kuchaře v prázdné kuchyni najednou překvapil tajuplný cizinec. Nabídl chamtivému muži neobyčejně lákavý obchod. Cizinec ho požádal, aby do půlnoci zabil úplně všechny husy na dvoře. Jako odměnu mu slíbil truhlu až po okraj narvanou stříbrnými mincemi. Vidina snadného bohatství tlustého kuchaře okamžitě oslepila a s dohodou souhlasil.

Když na kostele odbila půlnoc, proběhla v temném sklepě domluvená směna. Kuchař tajně odevzdal muži všechny zabité husy v pytlích. Neznámý cizinec mu na oplátku beze slova strčil do rukou kožený měšec. Zloděj v něm velmi jasně cítil těžké kovové mince. Tak moc se těšil na slibované peníze, že neznámému muži ani nepoděkoval. S měšcem radostně utekl a zamkl se ve svém tichém pokoji na klíč.

Na posteli pytel nedočkavě vysypal. Čekal totiž cinkání těžkých stříbrňáků. Přišlo ovšem velmi kruté probuzení do reality. Z koženého pytle žádné zářivé stříbro nevypadlo. Místo něj se na matraci objevilo jen obyčejné a špinavé smetí. Kuchař smutně zíral na staré suché listí a zapáchající hrudky zla. Boží spravedlnost zkrátka nenechala krádež bez trestu. Lakomý kuchař tak nakonec ze svého zločinu sklidil jen posměch, velkou ostudu a zklamání.