V úzké Platnéřské uličce nedaleko od radnice na Starém Městě stávala podivná kamenná socha. Představovala rytíře v těžkém brnění a lidé jí začali říkat Železný muž. Podle staré pověsti je do sochy zakletý statečný rytíř a dvořan Jáchym Berka. Býval to kdysi velmi čestný strážce spravedlnosti. Zamiloval se do obyčejné dcery místního moudrého kováře. Dívka jeho silnou lásku opětovala. Ochotně slíbila, že na něj počká, než se vrátí z dálav z války.

Jáchym se po mnoha letech úspěšně vrátil domů jako slavný hrdina. Hned první den na městském tržišti však potkal zlou a pomlouvačnou ženu. Ta mu ze závisti nalhala strašlivé a lživé věci o jeho milé. Jáchym bohužel všem pomluvám okamžitě uvěřil a svou poctivou kovářku veřejně a hrubě zavrhl. Chtěl jí ještě více ublížit, a proto se raději okamžitě naschvál oženil. Vzal si hned druhou, velmi bohatou a pyšnou měšťanku z okraje města.

Jeho bývalá nevinná snoubenka celou tu hroznou veřejnou potupu zkrátka nedokázala snést. Z nešťastného a hlubokého žalu tehdy skočila do studené Vltavy a ukončila svůj život. Zanedlouho poté se Jáchym dozvěděl o její kruté smrti a také tu smutnou pravdu o její nevinně od starého kováře. Výčitky svědomí ho úplně připravily o zdravý rozum. V záchvatu z šílenství proto nejprve uškrtil svou pomlouvačnou novou manželku. Nato se sám ze zoufalství raději oběsil na dvoře. Jeho ustrašená duše nenalezla odpuštění u boha a navždy se proměnila v tichou železnou sochu.

Zakletý Železný muž stál od té doby v křížení ulic jako temný strašák pro další generace. Podle tajemné staré pověsti získal prokletý rytíř jedinou naději na vykoupení. Jen jednou za sto dlouhých let směl na pouhou hodinu ožít do lidské podoby. Pokud by v tu dobu na ulici potkal upřímnou pannu, která by s ním bez strachu promluvila, byl by z kletby vysvobozen. Žádná dívka však v sobě nikdy v temné noci nenašla takovou kuráž. Slavnou sochu starého Železného muže proto lidé nakonec raději přesunuli. Dnes ji mohou lidé potkat v rohu nedaleké budovy Nové radnice na Mariánském náměstí.