Strahovský klášter stojí na kopci nad Prahou už od roku 1143. Za svou dlouhou historii přečkal mnoho nájezdů a válek. Jedním z nejhorších bylo švédské obléhání Prahy v roce 1648. Švédští vojáci vtrhli na Malou Stranu a bez milosti drancovali vše, co jim přišlo pod ruku.

V klášteře se pod chodbou k sakristii nacházela nenápadná hrobka. Odpočíval v ní hrabě Lažanský. Prý si toto skromné místo pro svůj poslední odpočinek přál sám. Chtěl tím odčinit zabití člověka v bitvě na Bílé hoře. Jeho ostatky ležely v tichu a míru celá dlouhá desetiletí.

Jedné temné noci se k hrobce dostal švédský voják. Hledal cennosti a doufal, že v hrobě najde šperky nebo zlato. Začal odsunovat těžký náhrobní kámen. Kameny se ale zrádně uvolnily a zavalily ho. Voják zůstal naživu, ale nemohl se pohnout. Ležel uvězněný těsně vedle kostry mrtvého hraběte.

V tu chvíli se stalo něco strašlivého. Kostnaté prsty mrtvého hraběte se pomalu pohnuly. Kostra jako by ožila. Studené kostěné paže se natáhly přímo ke krku vojáka. Sevřely mu hrdlo a nemilosrdně ho uškrtily. Voják zemřel v temné hrobce vedle kostry muže, kterého přišel vyloupit.

Od té noci prý klášterem bloudí přízrak švédského vojáka. Má na sobě roztrhané vojenské šaty a stále se drží za krk. Mniši ho občas zahlédnou v temných chodbách u sakristie. Hrabě Lažanský ale klidně odpočívá ve své hrobce. Jeho kosti se prý od oné noci už nikdy nepohnuly.