Nedaleko Prahy se tyčí tajemná hora Blaník. Vypadá jako každý jiný kopec v české krajině. Uvnitř se však podle staré pověsti ukrývá celé obrovské vojsko spících rytířů. Čekají tam na chvíli, kdy bude České zemi nejhůř. Tehdy prý hora Blaník pukne a rytíři vyjedou ven na svých koních.

Vojsko vede sám svatý Václav. Sedí na bílém koni a v ruce drží kopí. Kolem něj spí stovky věrných ozbrojených rytířů v plné zbroji. Jejich koně stojí tiše vedle nich. Meče mají připravené a štíty vyčištěné. Nikdo z nich se nehýbe. Spí hlubokým kouzlem po celá dlouhá staletí.

Podle legendy se hora otevírá jednou za sto let. V tu noc mohou odvážní poutníci nahlédnout dovnitř. Vidí tam dlouhé řady nehybných válečníků osvětlených slabým zlatým světlem. Slyší tiché oddechování koní. Vzduch uvnitř hory voní po starém kovu a kůži. Nikdo se ale nesmí ničeho dotknout. Kdo by rytíře probudil předčasně, přivolal by na zemi velké neštěstí.

Pověst říká, že rytíři vyjedou z Blaníku teprve v okamžiku, kdy bude český národ v absolutně největším smrtelném ohrožení. V tu chvíli hora s obrovským praskotem praskne. Svatý Václav vyjede jako první na svém slavném bílém koni. Za ním se vyřítí celé jeho mocné vojsko. Společně pak porazí všechny nepřátele a zachrání českou zemi. Po vítězství se zase vrátí zpět do hory a znovu usnou. Blaník se za nimi opět tiše zavře.