Starobylý Vyšehrad, opředený nesčetnými legendami, ukrývá jedno z nejzáhadnějších zákoutí – místo známé jako Libušina lázeň. Tato pověst je neoddělitelně spjata s postavou bájné kněžny Libuše, která v českých dějinách vystupuje jako moudrá vládkyně a prozíravá věštkyně, jejíž slova formovala osud národa.

Tradice vypráví, že právě zde, na majestátní vyšehradské skále, si Libuše zřídila své soukromé útočiště pro očistu a odpočinek. Bylo to místo klidu a relaxace, kde se kněžna oddávala osvěžujícím koupelím.

Avšak některé verze této prastaré legendy přidávají k idylickému obrazu i temnější, mnohem dramatičtější rozměr. Podle nich se Libušina lázeň stala svědkem nejen kněžniných chvil pohody, ale i tajných setkání s jejími milenci.

A právě zde se příběh stáčí k mrazivému vyústění. Když Libuše ztratila zájem o některého ze svých vyvolených nebo si již nepřála jeho přítomnost, neváhala. Dle pověsti ho nechala nemilosrdně svrhnout z vyšehradské skály přímo do vln řeky Vltavy. Z poklidného místa se tak stalo osudové zákoutí, kde se naplnil tragický úděl mnoha nešťastných mužů.

Postupem času se tato dramatická vyprávění rozšířila a pevně se usadila v kolektivní paměti, až se konkrétnímu místu na Vyšehradě začalo říkat právě Libušina lázeň.

Je však zajímavé, že historici a badatelé poukazují na to, že tato ponurá verze příběhu s největší pravděpodobností nevzešla přímo z původního lidového vyprávění. Spíše se jedná o pozdější doplněk, který se k legendě o kněžně Libuši připojil až v průběhu staletí.

Navzdory tomu se příběh Libušiny lázně stal nedílnou součástí bohatého souboru vyšehradských pověstí. Dodnes patří k těm místům, která živě připomínají dávné legendy a mýty, jež jsou neodmyslitelně spjaty s počátky a formováním hlavního města Prahy.