V útrobách prastarého Vyšehradu, kde se stýká historie s legendou, uchovává jedna nevelká, leč významná pečeť vyšehradské kapituly vskutku udivující výjev. Místo zbožných světců či majestátních znaků spatříte na ní něco zcela nečekaného: knížete, ohnutého v pokoře, bičovaného samotným svatým Petrem.

Cože? Kníže, panovník, pod trestem? To si žádá vysvětlení, a to se nám dochovalo v pradávné pověsti, spojené s osudy knížete Bedřicha.

Vypráví se, že kdysi dávno, v časech, kdy moc světská často zkoušela hranice moci duchovní, se kníže Bedřich neprozřetelně zmocnil pozemků a majetku patřícího vážené vyšehradské kapitule. Duchovní, rozhněvaní a znepokojení takovým činem, se samozřejmě bránili. Jejich prosby, stížnosti a naléhavá varování však padala na úrodnou půdu vladařovy arogance a Bedřich jejich volání dlouho přehlížel, ba ignoroval.

Jedné temné noci, když kníže spočíval ve svém loži, se mu zjevil nikdo jiný než svatý Petr, ochránce a patron vyšehradské kapituly. Nebyla to však jen přízračná vize či tiché napomenutí. Legenda praví, že svatý Petr, vyzbrojen důtkami, skutečně a fyzicky potrestal knížete Bedřicha za jeho hříšné uchvácení církevního majetku. Každý šleh byl ostrým připomenutím, že jsou hranice, které ani král nemůže překročit.

Tento nadpřirozený a bolestivý trest měl jasný účel: vštípit knížeti do paměti, že majetek církve je pod zvláštní, božskou ochranou, a že porušení této posvátnosti s sebou nese neodvratné následky. A skutečně, kníže Bedřich, otřesen zážitkem, pochopil závažnost svého činu. Následně své jednání napravil a vše, co neoprávněně zabral, vrátil kapitule.

Na věčnou památku této události, kdy se nebeský soud dotkl země a udělil lekci pyšnému vládci, byl údajně vytvořen i onen pozoruhodný motiv na pečeti vyšehradské kapituly. A tak dodnes, při pohledu na tento výjev, který líčí svatého Petra, jak trestá knížete za jeho provinění, chápeme, proč se na tak významném symbolu objevuje scéna tak nezvyklá a plná dramatického poučení.