Starobylá Praha, město opředené nesčetnými legendami, vypráví mimo jiné i příběh o zámožném, leč nesmírně chamtivém mlynáři. Tento muž, ačkoliv za svého života nahromadil obrovské bohatství v podobě peněz a cenností, nedůvěřoval nikomu natolik, aby se o ně podělil či je svěřil. Proto je prý utajil kdesi u břehu majestátní Vltavy.

Když mlynář skonal, nikdo netušil, kde se jeho poklad nachází. Tajemství si odnesl s sebou do hrobu, a tak jeho jmění zůstalo navždy skryto. Netrvalo dlouho a začaly se šířit podivné zvěsti. Lidé si vyprávěli o černém kočáře, který se zjevuje v nočních hodinách a projíždí rozličnými kouty města – míjí Poštovskou ulici, Vyšehrad a Jircháře – vždy směřujíc k řece.

V tomto přízračném kočáře má sedět duch samotného mlynáře. Podle pověsti je jeho duše odsouzena k věčnému neklidu a putování, neboť za svého života byl příliš chamtivý a své bohatství nikdy nevyužil k dobrým účelům. Proto musí po smrti znovu a znovu projíždět cestu k místu, kde ukryl svůj poklad.

Jeho trest prý pomine teprve tehdy, až se poklad podaří objevit a bude využit pro dobrý a zbožný účel. Do té doby se v tichých pražských nocích může zjevit černý kočár se zlověstným jezdcem, který je mementem, že lakota může pronásledovat člověka i po smrti.