V srdci staré Prahy, nedaleko majestátního kostela sv. Petra na Poříčí, se po staletí šeptá mrazivá pověst. Vypráví o muži, jehož život ovládala nezkrotná vášeň pro karetní hry. Ať už šlo podle jedněch o pilného kostelníka, či dle jiných o tichého hrobníka, jedno měli všichni vypravěči jasno: jeho slabost pro hazard byla nepřekonatelná.

Jedné temné noci, kdy marně hledal společníky pro hru, se jeho zoufalství proměnilo v troufalost. Vydal se na tichý hřbitov, který se rozprostíral přímo u kostela, a s hlasitým voláním vyzval kohokoli, kdo by si s ním chtěl zahrát karty. K jeho úžasu se z chladných hrobů skutečně zvedli mrtví hráči. Jejich stíny se shromáždily kolem něj a usedly k partii, která se protáhla hluboko do nočních hodin.

S každou další kartou však muže začala svírat úzkost. Uvědomil si, že jeho soupeři patří do světa, odkud není návratu. S vypětím všech sil se mu nakonec podařilo vymanit se z jejich sevření a uprchnout. Zážitek ho poznamenal hlouběji než jakákoli prohraná sázka.

Osud však pro něj nepřichystal klidný konec. Pověst praví, že jeho příběh skončil tragicky – po čase zemřel, ale jeho duše nenašla vytoužený odpočinek. Od té doby se v okolí kostela sv. Petra na Poříčí zjevuje děsivý kostlivec. Místo karet prý v kapsách chřestí kosti a jeho věčné bloudění je hledáním dalších nešťastníků, kteří by si s ním zahráli.

Tento přízrak je mementem, že posednost hrou může člověka pronásledovat i po smrti.