Mezi starobylými náhrobky Starého židovského hřbitova se za soumraku zjevují Dušičky zemřelých dětí. Jsou to éterické bytosti, pozůstatky nevinných obětí záhadné pohromy, která kdysi sužovala pražské ghetto. Jejich tanec mezi hroby je tichou připomínkou dávného neštěstí a ztracených životů.

Podle legendy se tyto dětské duše zjevují jako světélkující postavy, tančící v měsíčním svitu. Rabbi Löw, proslulý učenec a mudrc, prý odhalil, že jejich utrpení je důsledkem skrytého hříchu, který postihl celou komunitu. Jakmile bylo provinění napraveno, nemoc ustoupila, ale dušičky zůstaly uvězněny mezi světy, navždy spojené s místem svého posledního odpočinku.

Dnes jsou Dušičky zemřelých dětí spíše smutnou připomínkou minulosti než zlověstným strašidlem. Jejich zjevení je tiché a melancholické, bez náznaku zlé vůle. Přesto je setkání s nimi hlubokým zážitkem, který nutí k zamyšlení nad pomíjivostí života a silou komunity.