Na starem hrade Vlcinci, ktery se tyci nad udolim nedaleko Prahy, se za nocnich hodin ozyvaji tajemne tony. Jsou to zvuky, ktere nezni jako zadny znamy nastroj – jsou to tony Carovneho hudce, bytosti, ktera svymi melodiemi matla a svadela vojaky Jana Zizky behem obrehani hradu.

Podle povesti mel hudec schopnost svou hrou omamit kazdeho, kdo ji slysel. Vojaci ztraceeli orientaci, zapominali na sve ukoly a bloudili v temnych chodbech hradu. Sam Zizka, ktery se nenechal oklamat, hudce zastrelit sipkou, cimz bylo kouzlo prolomeno.

Dodnes se pry za vetrnych noci z ruin hradu ozyvaji slabe tony, jako by duch hudce stale hral svou posledni melodii. Mistni rikaji, ze kdo se necha jeho hudbou unest, muze zabloudit v lesich a uz nikdy nenajit cestu zpet.