Na Malé Straně, v Karmelitské ulici, stojí dům zvaný U Koláře. Ne každý ví, že jeho kamenné základy pamatují mnohem víc než jen barokní přestavby a klasicistní úpravy. Šeptá se, že v dobách rudolfinských, kdy císař Rudolf II. shromažďoval na Pražském hradě učence a alchymisty, žil v domě U Koláře mistr kolář Adam, muž zručný a v oboru svém proslulý. Ovšem, jeho pravá vášeň nespočívala v dělání vozů a kol, nýbrž v hledání kamene mudrců, po čemž toužil stejně silně jako císař sám.

Adam, unavený prací a svázaný konvencemi, se jednoho deštivého podzimu setkal se záhadným cizincem. Ten mu nabídl svitek se starými recepty a slíbil pomoc při hledání elixíru života. Cizinec se představil jako Enoch a brzy se stal Adamovým společníkem. Společně v tajné komoře pod domem U Koláře, za zvuků deště bubnujících na střechu, připravovali elixíry a transmutovali kovy. Říká se, že v oné komoře se zrodila nejen zlatá mince, ale i duch, který dům dodnes střeží.

Legenda praví, že Enoch, v touze po věčném životě, Adama zradil. Podstrčil mu jedovatou směs, která měla otevřít dveře do jiného světa. Adam, v posledních chvílích svého života, proklel Enoucha i celou komoru. Duch koláře Adama prý dodnes bloudí domem, brání tajemství komory před nehodnými a šeptá varování těm, kteří se snaží zneužít alchymistické poznatky.

Ti, kdo v domě U Koláře bydleli po Adamovi, často hovořili o chladných poryvech větru i v nejparnějším létě a o tichých, neidentifikovatelných zvucích linoucích se z hlubin domu. Někteří tvrdili, že viděli stín muže v kožené zástěře koláře, jak se ztrácí ve zdech. Dům U Koláře tak zůstává mementem doby, kdy se věda prolínala s magií a touha po poznání mohla vést až k tragédii. A možná, jen možná, v jeho kamenných zdech se stále skrývá tajemství, čekající na toho, kdo ho s úctou a pokorou odhalí.

Dům U Koláře, stojící v sevření Karmelitské ulice, je jako kniha dějin Malé Strany. Jeho fasáda, ač zdánlivě jednotná, vypráví příběh staletí stavebních proměn. Hluboko v základech se skrývají fragmenty pozdně gotického zdiva, tiché svědectví původního, skromnějšího stavení. Nejvýrazněji se však do tváře domu vepsala přestavba z konce 18. století. Tehdy se zrodila fasáda, která v sobě mísí doznívající barokní dynamiku s nastupující klasicistní střízlivostí. Sedmiosá kompozice fasády, zdobená decentní štukovou výzdobou, evokuje harmonii a řád. Použití kvalitních materiálů – pískovce na ostění oken a portálů, cihel v nosných konstrukcích, omítek s vápenným nátěrem – dokládá poctivost tehdejších řemeslníků a trvalost stavebního umění.

Architektonické detaily domu U Koláře odrážejí proměnlivý vkus epoch. Ačkoli zásadní přestavba koncem 18. století vtiskla domu jeho charakteristický vzhled, menší úpravy z 19. století se promítly zejména do detailů fasády a dispozičního řešení přízemí. Klasicistní vliv se projevuje v jednoduchosti okenních rámů a v celkové střízlivosti štukové výzdoby. Úprava krámců v přízemí koncem 19. století zase reagovala na měnící se potřeby obchodního provozu. Dnes je dům U Koláře cenným dokladem urbanistického vývoje Malé Strany, harmonickým spojením architektonických stylů a tichým svědkem staletí pražských dějin. Každý kámen, každý štukový detail, vypráví svůj příběh, který čeká na pozorného pozorovatele.