Na Malé Straně, v Karmelitské ulici, stojí dům, jehož fasádu zdobí pozlacený pštros. Nejde jen o okrasu, ale o němý symbol příběhu, který se v Praze šeptá po staletí. Pověst praví, že v dobách císaře Rudolfa II., kdy v Praze kvetla alchymie a magie, žil v domě U Zlatého pštrosa tajemný lékárník jménem Cornelius. Byl to muž vzdělaný, ale samotářský, a lidé se mu spíše vyhýbali. Hovořilo se, že se zabývá zakázanými vědami a že jeho elixíry mají moc nad životem i smrtí.

Cornelius měl obzvláštní zálibu v exotických zvířatech, a proto si pořídil pštrosa, kterého choval v tajné zahradě za domem. Pštros byl jeho jediným společníkem a Cornelius mu svěřoval svá nejhlubší tajemství. Jednoho dne se v Praze objevila krásná, ale churavá dívka, jménem Rosalie. Hledala Corneliuse, protože slyšela o jeho zázračných lécích. Lékárník se nad ní slitoval a souhlasil, že jí pomůže. Používal na ni elixíry, které namíchal z bylin a minerálů, a s každým dnem se Rosalie cítila lépe.

Mezi Corneliem a Rosalií vzniklo silné pouto. Stal se z nich blízký přítel a Cornelius se poprvé po dlouhé době necítil tak osamělý. Brzy však zjistil, že Rosaliina nemoc je mnohem závažnější, než si původně myslel. Zdálo se, že ji pohlcuje temná kletba, a běžné léky na ni neměly žádný účinek. Cornelius se rozhodl použít svůj nejmocnější elixír, recept na dlouhověkost, který získal od starého alchymisty. Elixír byl však velmi riskantní a mohl mít nepředvídatelné následky.

Rozhodl se riskovat. Uvařil elixír a podal ho Rosalii. Po několika dnech se začaly dít podivné věci. Rosalie se začala chovat zvláštně, její oči se rozzářily nepřirozeným leskem a začala mluvit jazykem, kterému nikdo nerozuměl. Cornelius zjistil, že elixír sice Rosalii vyléčil, ale zároveň v ní probudil prastaré síly, které spaly hluboko v jejím nitru. Rosalie se proměnila v něco víc než jen člověka, stala se nositelkou tajemství, která měla raději zůstat skryta. A tak, dům U Zlatého pštrosa, kdysi domov lékárníka a jeho pštrosa, zůstal navždy spojen s příběhem o lásce, alchymii a nebezpečných silách, které se skrývají v hlubinách lidské duše. A prý, když se v noci zaposloucháte, uslyšíte šepot starých tajemství, nesený peřím zlatého pštrosa.

Dům U Zlatého pštrosa, situovaný na exponovaném nároží Železné a Kožné ulice, představuje fascinující palimpsest pražské stavební historie. Jeho kořeny sahají až do gotického období 14. století, kdy vznikl jako skromnější dům, tehdy známý jako U Červené růže. Původní gotická dispozice se sice do dnešních dnů dochovala jen fragmentárně, nicméně její existenci dokládají archeologické nálezy a sekundárně použité gotické prvky v interiéru. Zásadní proměnou prošel dům v polovině 16. století, kdy se poprvé objevuje v písemných pramenech pod jménem U Zlatého pštrosa. Tato raně renesanční etapa se pravděpodobně promítla do úprav dispozic a detailů, které jsou však dnes zastíněny pozdějšími zásahy.

Dominantní architektonický ráz budově vtiskl až klasicistní přestavba z roku 1839, vedená stavitelem Johannem Novotným. Dvouosá fasáda do Železné ulice se pyšní elegantním klasicistním členěním, jehož esenci tvoří především kvalitně provedená korunní římsa a dekorativní šambrány oken. Naopak fasáda do Kožné ulice, osmiosá a v části třípatrová, působí strože a prozrazuje utilitární přístup při úpravách. Zde se klasicistní prvky nedochovaly a povrch je pojednán pásovou rustikou v přízemí. Kontrast mezi oběma fasádami dokládá postupné vrstvení stavebních slohů a proměny vkusu v průběhu staletí, a činí z Domu U Zlatého pštrosa cenný doklad architektonického vývoje Starého Města pražského. Přítomnost staročeské restaurace v přízemí pak dodává budově živoucí charakter a odkazuje na její dlouhou a pestrou historii spjatou s obchodem a společenským životem.