V hlubokém stínu Valdštejnské ulice se tyčí Kolovratský palác, jehož kamenné zdi šeptají příběhy staletí. Nejsou to jen příběhy šlechticů a hraběnek, plesů a politických intrik, ale i legenda o ztraceném pokladu a prokletí, které se váže k jedné z jeho majitelek, hraběnce Marii Barboře Černínové z Chudenic. Říká se, že hraběnka, proslulá svou krásou a ještě větší ctižádostí, nechala v paláci zazdít ohromný poklad, drahokamy a zlaté mince, aby je uchránila před hrozícími válečnými nepokoji. Místo uložení pokladu znala pouze ona a její osobní komorník, který však záhadně zmizel krátce po dokončení zazdění.

Hraběnka Marie Barbora, sužovaná výčitkami a strachem z prozrazení tajemství, propadla šílenství. Bloudila po chodbách paláce, zoufale hledala komorníka, šeptala nesrozumitelné věty o zradě a prokletí. Zemřela za nejasných okolností, prý ji nalezli mrtvou v jedné ze zazděných komnat, obklopenou prachem a pavučinami. Od té doby se traduje, že její duch bloudí palácem a střeží svůj poklad. Ti, kteří se pokusili proniknout do zazděných prostor, buď zešíleli, nebo zemřeli za podivných okolností.

Dnes, když se soumrak snese na Malou Stranu a stíny se protahují po fasádě Kolovratského paláce, lze prý zaslechnout tiché šeptání. Někteří tvrdí, že je to jen vítr, který se prohání úzkými uličkami. Jiní ale přísahají, že slyšeli sténání a zoufalé volání hraběnky Marie Barbory, která navždy zůstala uvězněna ve svém paláci, střežíc svůj ztracený poklad a prokletí. A ti, kteří se odváží příliš blízko zazděným komnatám, pocítí na vlastní kůži chladivý dotek hraběnčina ducha, varující je, aby se nepokoušeli narušit její věčný spánek.

A tak Kolovratský palác stojí, majestátní a tajemný, jako kamenný svědek zapomenutých příběhů a temných tajemství. Je připomínkou toho, že i za zdmi honosných sídel se skrývají legendy, které se předávají z generace na generaci, a které připomínají, že bohatství a moc mohou být prokletím. V jeho stínu se prolíná historie s fantazií a realita s pověstí, vytvářejíc unikátní atmosféru, která přitahuje a zároveň odrazuje ty, kteří se chtějí ponořit do jeho temných hlubin.

Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně představuje ukázkový příklad pozdně barokní architektury s výraznými prvky klasicismu. Původně vznikl spojením dvou renesančních domů, avšak svou současnou podobu získal až radikální přestavbou po roce 1784 pod taktovkou architekta Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho. Ten se soustředil na vytvoření jednotné fasády s elegantním členěním pomocí pilastrů, říms a štukových dekorací. K výrazným prvkům patří monumentální vstupní portál s balustrádou a balkonem, který zdůrazňuje reprezentativní charakter paláce. Použité stavební materiály, zejména pískovec a kvalitní cihla, svědčí o snaze o trvanlivost a solidnost stavby. Dispozice paláce je promyšlená a reflektuje potřeby šlechtického sídla s důrazem na reprezentativní sály, obytné prostory a hospodářské zázemí.

V průběhu 19. století prošel palác řadou úprav, které se dotkly především interiéru. Hrabě Zdeněk Kolovrat Krakovský, který palác získal v roce 1886, nechal interiéry novobarokně upravit, čímž do nich vnesl další vrstvu stylové rozmanitosti. Tyto úpravy zahrnovaly instalaci bohatých štukových dekorací, malovaných stropů a nových obkladů. Po roce 1920, kdy palác zakoupil stát, proběhla přestavba pro potřeby ministerstva, která se soustředila na modernizaci technického vybavení a adaptaci prostor pro administrativní účely. I přes tyto úpravy si palác zachoval svůj původní architektonický charakter a dodnes představuje významnou památku pražské architektury.