Na Strahovském nádvoří, kde vzduch voní starými knihami a tichem, stojí Strahovský klášter. Jeho zdi pamatují šepot modliteb i rachot husitských zbraní. Vypráví se, že v dobách, kdy se v Evropě věřilo na alchymii a skryté vědomosti, ukrýval klášter jedno z největších tajemství – Kámen mudrců. Nešlo však o kámen v pravém slova smyslu, ale o recept, o klíč k transformaci obyčejných kovů v zlato a, co bylo mnohem cennější, k prodloužení lidského života.

Tento recept prý zanechal samotný zakladatel, kníže Vladislav II., který se, unavený válkami a intrikami, toužil po klidu a vědění. Předal ho svému nejvěrnějšímu premonstrátovi, bratru Elizeovi, s tím, že smí být použit pouze v případě ohrožení samotného kláštera a nikoliv pro osobní obohacení. Bratr Elizeus, muž s tváří vyrytou modlitbami a očima plnýma moudrosti, recept ukryl do jedné ze stovek starých svazků v klášterní knihovně. Zaznamenal ho šifrovaným písmem, které rozluštil pouze on sám.

Po staletí se recept tradoval ústně z opata na opata, ale k jeho využití nikdy nedošlo. Až v dobách komunistické nadvlády, kdy hrozilo, že klášter bude zrušen a jeho poklady rozkradeny, se tehdejší opat, otec Benedikt, rozhodl k zoufalému kroku. S pomocí starého knihovníka, pana Vojtěcha, se mu podařilo šifru rozluštit. Uvařili elixír, který, dle legendy, vlil do zdí kláštera. Tímto způsobem zajistili, že klášter zůstane navždy stát a duchovní poklady v něm uchované budou chráněny.

Dodnes se traduje, že někdy, v tichu nočních hodin, lze v Strahovské knihovně zaslechnout šepot bratra Elizea, který střeží své tajemství. A ti, kteří s úctou procházejí nádhernými sály a dotýkají se hřbetů starých knih, prý na chvíli pocítí závan alchymistického tajemství a sílu, která se v Strahovském klášteře po staletí hromadí. Možná je to jen iluze, hra světla a stínů, ale kdo ví? Možná se i vám podaří odhalit alespoň kousek z kouzla ukrytého v srdci Hradčan.

Strahovský klášter, majestátně se tyčící nad Prahou, představuje fascinující syntézu architektonických stylů, odrážející proměny vkusu a duchovních potřeb premonstrátského řádu v průběhu staletí. Jeho počátky sahají do románského období, patrné v subtilních stopách původní baziliky skrytých pod pozdějšími přestavbami. Hlavním stavebním materiálem byl opuka, typický pro pražské stavby 12. století, doplněná pískovcem pro náročnější architektonické detaily. Gotické prvky, zejména v klenbách a okenních otvorech, signalizují postupnou adaptaci na nový stavební sloh ve středověku. Avšak zásadní proměnu klášter prodělal v období baroka, kdy pod vedením významných architektů, jako byl Kryštof Dientzenhofer, získal svůj dominantní vzhled.

Barokní přestavba v 17. a 18. století radikálně změnila ráz kláštera. Opuka byla obalena vrstvou omítky, fasády získaly bohatou štukovou výzdobu a interiéry byly naplněny freskami a sochařskou výzdobou. Klenby, dříve strohé, se proměnily v dynamické plochy s iluzivní malbou. Klenotem kláštera se stala barokní knihovna, tvořená Teologickým a Filosofickým sálem, s bohatě zdobenými policemi z tmavého dřeva a freskami, které oslavují lidské poznání a boží moudrost. Klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie se stal symbolem triumfu katolické církve a barokní monumentality. Proměny Strahovského kláštera tak představují nejen stavební vývoj, ale i zrcadlo kulturních a náboženských proměn českých zemí.