Hluboko v srdci Prahy 2, tam kde se kdysi nacházela studánka Puřka, se traduje pověst o jejím duchu, strážci křišťálově čisté vody. Není to zjev děsivý, nýbrž tichý a melancholický, spojený s šuměním vody a stříbrným světlem měsíce. Duch studánky Puřky je ztělesněním dávných časů, kdy lidé ctili přírodu a její dary.

Za úplňkových nocí, kdy se stíny protahují v úzkých uličkách a měsíční svit se odráží od dlažebních kostek, lze prý zaslechnout tichounké zpívání. Není to zpěv lidský, ale spíše melodie vody, jemný proud tónů, vyprávějící o staletích, která uplynula. Místní věří, že je to duch studánky, který takto promlouvá k těm, kdo jsou ochotni naslouchat.

I když samotná studánka Puřka už dávno zmizela pod nánosy moderní Prahy, její duch prý stále bdí. Hledá ji marně v trubkách vodovodu? Možná jen toužebně vzpomíná na časy, kdy byla životodárnou tepnou pro celé okolí. Pokud se tedy někdy ocitnete v Praze 2 za úplňkové noci, zkuste se zaposlouchat. Možná uslyšíte tichý zpěv, který vám připomene, že i v moderním městě se skrývají dávné příběhy a zapomenuté duše.