V srdci Hradčan, v tichých uličkách obklopujících Loretu, se prý potulují duchové třiceti dětí. Tyto nevinné duše, oběti morové rány, nalezly smrt v době, kdy se poprvé rozezněla loretánská zvonkohra. Jejich tragický osud je navždy spjat s melodiemi zvonů, které doprovázely jejich poslední chvíle.

Pověst vypráví o chudé vdově, která v malém domku na Hradčanech žila se svými třiceti dětmi. Když mor udeřil, matka s bolestí v srdci sledovala, jak jedno dítě po druhém umírá. S každým úmrtím nesla vdova svůj poslední penízek ke kostelníkovi a prosila o vyzvánění loretánských zvonů, aby doprovodily duši jejího dítěte na věčnost.

Dodnes se traduje, že v noci, kdy se nad Prahou vznáší stín smutku, lze zaslechnout tiché šepoty a dětský pláč v okolí Lorety. Zvonkohra prý hraje tesknou melodii, která připomíná tragédii třiceti dětí a nezištnou lásku jejich matky. Někteří tvrdí, že zahlédli i malé, průsvitné postavy, tančící v rytmu zvonů.

Pokud se tedy ocitnete v noci v blízkosti Lorety, naslouchejte pozorně. Možná i vy uslyšíte tiché zvonění a pocítíte chladný závan, který vám připomene smutný příběh duchů dětí z Lorety. Pamatujte, že i v těch nejtemnějších pověstech se skrývá poselství o lásce a oběti, které přetrvávají staletí.