V hlubinách Strahovského kláštera, pod tíhou staletí a modliteb, se skrývá hrůzostrašný příběh oživlých kostí hraběte Lažanského. Hrabě, sužovaný výčitkami svědomí za prolitou krev v bitvě na Bílé Hoře, si zvolil skromný hrob pod chodbou do sakristie, doufaje v pokání.

Jeho klid však byl narušen v roce 1648, kdy do Prahy vtrhla švédská vojska. Jeden z vojáků, lačnící po kořisti, objevil hraběcí hrob a pokusil se ho vyrabovat. Tehdy se stalo něco nepředstavitelného – kosti hraběte Lažanského ožily, poháněné nadlidskou silou a odporem k vetřelci. Kostlivé ruce se ovinuly kolem krku nebohého Švéda a uškrtily ho k smrti.

Od té doby se v klášterních chodbách ozývá tichý šepot a chladný vánek. Duch uškrceného rejtara bloudí chodbami, navždy uvězněn na místě svého hříchu. Mnozí tvrdí, že za temných nocí lze slyšet jeho dusivé vzdechy a cítit chlad kostlivcových prstů kolem krku.

Hrabě Lažanský tak i po smrti střeží klášter, který miloval, a připomíná, že žádná kořist nestojí za porušení posvátného klidu mrtvých. Pokud se někdy ocitnete ve Strahovském klášteře, dávejte pozor na tiché kroky a mrazivý dotek – možná se právě ocitáte v blízkosti oživlých kostí hraběte Lažanského.