V malebném, avšak starobylými pověstmi opředeném okolí Strahova, pod jeho majestátními zdmi, se šeptem vypráví neobyčejný a lehce mrazivý příběh. Je to legenda o duši provinilého řeholníka, která po smrti nalezla nečekaně bizarní trest.

S příchodem temnoty, kdy se stíny prodlužují a ticho houstne, se na tajemné Hluboké cestě zjevuje postava mnicha v jeho tradičním rouše. Jeho zjevení je však nanejvýš zvláštní a odlišné od většiny pražských přízraků. Nejde pěšky ani se neprohání na hřbetě koně, jak bychom u dávných strašidel očekávali. Místo toho spočívá v dětském kočárku, který se sám od sebe řítí vpřed.

Tento podivuhodný povoz je prý tažen ohnivými hřebci, jejichž plamenná hříva prozařuje temnou noc. S nadpozemskou rychlostí se řítí úzkou stezkou pod strmými srázy Strahova. Zjevení se objevuje znenadání a stejně bleskurychle se ztrácí, takže svědci obvykle spatří jen prchavou siluetu nebo podivné světlo, které se mihne v dálce.

Pověst praví, že kdysi se tento mnich dopustil těžkého prohřešku, za nějž byl po skonu potrestán. Proto je odsouzen k věčné pouti Hlubokou cestou v tomto bizarním povozu. Jeho duše nenachází klid a je nucena opakovat svou podivnou jízdu každou noc.

Na rozdíl od jiných prastarých vyprávění, které často nabízejí cestu k vysvobození, tato legenda nezná žádný způsob, jak by mohl být mnich osvobozen ze svého prokletí. A tak jeho zvláštní jízda pokračuje dodnes – jako věčná připomínka dávného hříchu, jehož přesná podstata upadla v zapomnění, ale jehož ozvěna stále straší v pražských nocích.