Bezhlavý kněz a tajemství zlatníka z Úvozu

Bezhlavý kněz a tajemství zlatníka z Úvozu

Úzká a strmá ulice Úvoz, šplhající se od Malé Strany ke Strahovu, je dlážděna příběhy, které mrazí i v letním slunci. Nejznámějším přízrakem je bezhlavý kněz, zakletý mnich ze strahovského kláštera, který se zde za bouřlivých nocí proháněl v malém kočárku taženém ohnivými koníky, nebo hnal svého koně ve zběsilém cvalu. Jeho trest pramení z hříchu pýchy a neúcty – kdysi prý odmítl odejít od prostřené tabule k umírajícímu sousedovi, který volal po poslední zpovědi. Než mnich dojedl, ubožák zemřel bez rozhřešení. Mnich však trestu neušel – při cestě zpět jeho kůň klopýtl, jezdec si zlomil vaz a od té doby musí s uříznutou hlavou a planoucím kalichem v ruce připomínat, že milosrdenství nečeká.

Úvoz však pamatuje i příběhy tragické lásky z dob rudolinských. V jednom z domů zde žil šťastný zlatník se svou krásnou ženou, do které se zamiloval i dvořan Zdiborský. Když byl odmítnut, jeho láska se změnila v černou nenávist. Najal vrahy a oba manžele nechal v noci zákeřně zavraždit. Dlouho se o pachateli nevědělo, dokud v 18. století dělníci při opravě domu skutečně nenalezli dvě objímající se kostry v základech. Pravda, kterou se snažil Zdiborský pohřbít pod zem, tak nakonec vyšla najevo, aby i po staletích potvrdila, že zdi Úvozu slyší i to, co mělo zůstat navždy skryto v temnotě.