K nejhorším strašidlům Starého Města patří bezpochyby duch starého templářského rytíře. Pokud se o půlnoci odvážíte do úzké Liliové ulice poblíž Anenského náměstí, dejte si dobrý pozor. Můžete tam zaslechnout dutý dusot koňských kopyt. Najednou se před vámi zjeví obrovský bílý kůň, kterému šlehají z nozder plameny.

Na jeho hřbetě sedí strašlivý jezdec. Nosí bílý křižácký plášť s velkým červeným křížem. Místo hlavy má však jen prázdný krk. Svou uťatou hlavu drží pevně v podpaží. Dnes už bohužel nikdo neví, za jaký hřích byl vlastně odsouzen. Lidé si jen potichu vyprávějí, že šlo o velmi zlého a pyšného muže, který za své činy skončil na popravišti.

Od té doby jeho černá duše nenachází klid. Proto je proklatý a musí se po staletí zjevovat. Vyskakuje ze tmy a projíždí těmi nejužšími uličkami. Rád svým křikem a divokým koňským tryskem děsí osamělé opilce a noční poutníky. Přes svůj strašlivý vzhled však tento duch ve skutečnosti nikomu fyzicky neublíží. Zjevuje se spíše jen pro pobavení a pro radost z cizího strachu.

Podle starých legend existuje jedna jediná cesta, jak nešťastného rytíře navždy vysvobodit a poslat ho do nebe. Vyžaduje to ale ohromnou odvahu. Musí se o to pokusit svobodný a naprosto nebojácný mládenec. Ten musí v noci na ulici počkat, než se zjeví koňský přízrak. Zastoupí mu cestu a nesmí uhnout ani o jediný krok. Když rytíř projíždí kolem, mládenec mu musí vsunout přímo pod plášť malý trnkový květ. Tento prostý dobrý čin by templáře vysvobodil. Dosud se ale v Praze nikdo tak odvážný nenašel.