Vyšehrad, skála nad Vltavou opředená mýty, střeží jedno z největších tajemství staré Prahy – tři mohutné úlomky kamenného sloupu, kterému nikdo neřekne jinak než Čertův. Jeho původ je hádankou pro učence i záhadology, ale lidová paměť má o jeho příchodu jasno. Vše začalo nebezpečnou sázkou mezi vyšehradským knězem a lstivým čertem jménem Zardan. Čert se chvástal svou nadlidskou silou a rychlostí, a tak se vsadili o knězovu duši: Zardan musel donést mohutný sloup až z chrámu svatého Petra v Římě dříve, než kněz doslouží na Vyšehradě ranní mši svatou.

Zardan vyrazil jako blesk, vytrhl sloup z římské baziliky a s obrovským nákladem na zádech letěl zpět k severu. Cesta se mu však stala peklem. Svatý Petr, patron vyšehradského chrámu, nechtěl dopustit ztrátu poctivé duše a čertovi do cesty stavěl neviditelné překážky. Nad Benátkami ho svatý Petr bičoval nebeským světlem tak silně, že Zardan sloup třikrát upustil do mořských vln a pokaždé ho musel z hlubin znovu lovit. Drahocenné minuty ubíhaly a čert zuřil, zatímco na Vyšehradě kněz plynule pokračoval v modlitbách.

Když se konečně Zardan s vypětím všech sil přihnal nad Vyšehrad, z chrámu se právě ozvalo vítězné „Amen“. Sázka byla ztracena. V návalu nepříčetného vzteku čert sloupem mrštil přímo na kostel svatého Petra a Pavla. Těžký kámen prorazil střechu i klenbu a s ohlušujícím třeskem se roztříštil o dlažbu na tři kusy, které tam v Karlachových sadech leží dodnes. Ačkoliv věda hledá vysvětlení v geologii či prehistorických kalendářích, pro každého, kdo u sloupu postojí, zůstává tento kámen mementem osudné sázky, kterou díky zásahu svatého Petra vyhrál klid a víra nad pekelnou pýchou.