V Husově ulici v Praze se prý kdysi odehrála scéna, kterou si štamgasti vyprávěli ještě dlouho poté, co se vypilo poslední pivo a lavice vystydly. Do pivnice U Zlatého tygra měl totiž přijít inkognito francouzský ministerský předseda Édouard Herriot, prý aby poznal „typickou pražskou hospůdku“. Doprovázel ho nenápadný průvodce z ministerstva zahraničí, člověk, který to tu znal tak dobře, že by potmě trefil k dlouhým stolům i ke správné lavici u zdi.

Objednali si teplou krkovičku s chlebem a hořčicí, zapadli do kouta a nechali kolem sebe proudit ruch, jaký dělá hospodu hospodou. Édouard Herriot upíjel, rozhlížel se a najednou začal ukazovat přes lokál, jako by si dělal inventuru celé jedné malé republiky v několika stolicích. Naproti prý seděl předseda poslanecké sněmovny Malypetr, ale pán vedle něj byl „jen“ natěračský mistr od Melantrichu. A o chvíli později zas: tamhle je prezident správního soudu, jenže soused vedle něj? To se neví… dokud se k nim nenakloní někdo od vedlejšího stolu a s jistotou hospodského zpravodajství neřekne, že je to ciselér a výrobce pohřebních svítidel z Karlovky.

V tu chvíli se Édouard Herriot prý překvapeně otočil na muže, který informaci podal, a zeptal se, kdo je on.

Odpověď byla prostá: domovník ze Skořepky. A tehdy, uprostřed obyčejné večeře a obyčejných lidí, měl francouzský státník pozvednout sklenici a pronést větu, která z hospodských historek dělá pověsti: „Pánové, omyl! Demokracie není ve Francii, ale zde.“

Fakta a historie

Dům U Zlatého tygra stojí v Husově ulici (uváděno jako Husova 228/17) a je popisován jako původně gotický měšťanský dům ze 14. století, který prošel renesanční i barokní přestavbou; z gotiky se zde zmiňuje především gotický portál.

U datace názvu „U Zlatého tygra“ se zdroje rozcházejí: jeden výklad uvádí, že dům byl tímto názvem pojmenován v roce 1786, zatímco jiné popisy mluví o „zlatém tygrovi“ u domu už od roku 1713.