V dobách rudolfinské Prahy bylo Židovské Město neustále terčem nebezpečných pověr a lží. Jednou, před velkými svátky, zmizela služka křesťanka a brzy poté i dívka jménem Dita, která chtěla zběhnout ke křesťanské víře. Rozlícený dav začal šuškat o rituální vraždě a ohrožení celého ghetta bylo na spadnutí. Dita u soudu lhala, že slyšela sluhy rabína Löwa, jak se domlouvají na hrozném činu.

Rabín Löw, vědom si smrtelného nebezpečí pro své blízké, povolal k činu své umělé stvoření – Golema. Převlékl ho za venkovského chasníka a vyslal ho hledat ztracenou služku. Den soudu se blížil a atmosféra v Praze houstla. Když už se zdálo vše ztraceno a biřici byli připraveni k popravě nevinných, dveře soudní síně se rozletěly a v nich stanul mlčící obr Golem s živou služkou v náručí. Pravda vyšla najevo – dívka si jen tajně odjela navštívit bratra.

Golemovy příběhy však nebyly jen o velkých záchranách, ale i o kuriózních chvílích. Traduje se, že jednou ho chtěla rabínova žena vyzkoušet a poslala ho pro kapra. Golem, neznaje světských zvyků, strčil živou rybu za kazajku. Když ho ale kapr začal studit a divoce se pod šaty mrskal, obr se rozlítil a za trest ho „utopil“ zpět ve Vltavě. Ačkoliv byl Golem mocným strážcem, jeho hliněná duše někdy pochopila lidské úkoly po svém, k velkému zděšení všech domácích.