Panorama Hradčan ze Smetanova nábřeží bere dech každému, kdo se zde zastaví. Ale jen málokdo tuší, že v místech, kde dnes stojí dům s pamětní deskou sochaře Josefa Václava Myslbeka, kdysi stával drobný románský kostelík svatého Jana Křtitele. Říkalo se mu „na Zábradlí“, ale v lidovém podání nesl mnohem prozaičtější jméno – svatý Jan „na Smetišti“. Právě zde totiž staroměstští měšťané po staletí ukládali svůj odpad, než vzniklo dnešní výstavné nábřeží. Tato vzácná památka z 12. století padla za oběť asanaci v roce 1896, ale její duchovní život utichl mnohem dříve, když byl kostel za Josefa II. odsvěcen a proměněn v činžovní dům s dosti nevalnou pověstí.

K zániku kostela se váže dojemný příběh o starém kostelníkovi, který pro svou svatyni hořce plakal. Jedné noci ho však navštívil přízrak kněze v černém rouše a dovedl ho zpět do prázdných zdí kostela, které se náhle rozzářily nadpozemským světlem. Kněz zde sloužil tichou mši za duše zemřelých a kostelník mu s pokorou přisluhoval. Po skončení mše se mu kněz svěřil, že zaživa zanedbal své povinnosti a peníze za mši si ponechal, za což musela jeho duše trpět, dokud slib nesplní. Díky kostelníkově pomoci nalezl kněz konečně věčný klid a zmizel jako dým.

O věži tohoto kostela se však vypráví i příběh mnohem strašidelnější. Až do posledních dnů před jeho zbořením se v ní zjevovala černá postava, která bedlivě sledovala noční hvězdnou oblohu. Jednou zde byl nucen přenocovat náhodný nocležník a na vlastní oči spatřil děsivý výjev: když po nebi prolétla padající hvězda, přízrak ji ve výskoku zachytil svýma průsvitnýma rukama. V ten moment se mu všechny prsty rozhořely jasným plamenem jako svíce. Dozvěděl se pak, že jde o ducha dávného zloděje, který zaživa kradl v kostele svíčky a prodával je. Za trest teď v opuštěné svatyni musí po nocích svítit vlastním tělem a pálit své hříšné prsty nebeským ohněm.