Za vlády českého krále Václava I. zasáhla Prahu vlna zbožnosti i povolal král do Prahy žebravý řád minoritů, aby zde vybudoval klášter. Za dob Jana Lucemburského však ten podlehl ohni a se štědrou královskou podporou mohl Minorité vybudovali nový – mnohem velkolepější.

K němu  přilehlý kostel sv. Jakuba pak sloužil bohoslužbám pro veřejnost. Kdo do něj vstoupil, tomu učarovala vzácná soška Piety, na níž Ježíš Kristus spočívá na klíně Pany Marie po sejmutí z kříže. Soška nesmírně stará byla uchráněna před ubíhajícími věky a jako by byla pod něčí ochranou, přežila i velký požár, který kostel téměř zcela zničil.

Těšila velké oblibě mezi lidem a ten jí nosil dary, které kolem ní rozkládal. Ověšena mnoha klenoty se však stala lákavým soustem pro zloděje. Jeden takový se nechal po bohoslužbě v kostele zamknout a když se dal do svého zlého díla, soška Pany Marie ožila a než se nadál uchopila ho za ruku. Tak musel zloděj v kostele zůstat až do rána, kdy ho našli Minorité.

Zloděj se snažil vyprostit, ale co se nepovedlo mu, nepovedlo se ani Minoritům. A tak ho ze sevření vysvobodil kat způsobem, který je katům nejbližší a to katovskou sekerou, která ho o ruku připravila.

Pravice ta vysela napravo od kostelních dveří a až kolem sv. Jakuba půjdete, nakoukněte dovnitř, je tam dodnes – na památku jednoho z desatera přikázání a toho, že božímu trestu nelze uniknout.

Reálie příběhu

Kostel sv. Jakuba se nachází na Starém Městě. Základní kámen byl položen roku u 1232 poté, co byl stržen původní přemyslovský kostelík. Gotický kostel se stal jedním z největších pražských kostelů a součástí kláštera Minoritu.

V roce 1378 se stal jedním z několika kostelů, kde bylo vystaveno tělo zemřelého císaře římského – Karla IV.

Husitské války přečkal sice bez poškození, ale osudným se mu stal požár založený profrancouzkými žoldáky, kteří vyvolali roku 1689 mnoho požárů po celé Praze. Obnova pak svěřena architektovi Janu Šimonu Pánkovi a po 12 letech dokončena – v barokním slohu.

Pod hlavním oltářem pak dodnes je soška Piety z roku 1500. K ní se váže onen náš příběh. Tedy skutečně požár přežila.
A ruka? Napravo za vstupem do chrámu vysí ve výši několika metrů cosi co má být onou useknutou rukou. Je to opravdu ona? Těžko říct. Nezbývá než pověsti věřit, že ona podivná hmota vysící na řetězu je pravicí potrestaného zloděje a výstrahou pro všechny ostatní …

Tabulka pod ní to říká jasně:

Léta Páně 1400, za Bonifáce Papeže IX., za panování krále Václava, Rodička Boží Marie Panna v obraze sivém nešporním, který zde postavený a pobožně uctívaný byl, lotra z toho obrazu klenoty beroucího za ruku držela. Ruka mu byla uťata a dodnes se ukazuje.