Když se nad hradčanskými střechami rozezní bilingvní melodie loretánských zvonků, málokdo v ní neslyší ozvěnu starých příběhů o mateřské lásce a zázracích. Jedna z nejkrásnějších pověstí vypráví o vdově z Nového Světa, která měla tolik dětí, kolik bylo v té době zvonků na Loretě. Když do Prahy vtrhl černý mor, bral jí jedno dítě za druhým. S každým vyhaslým životem vdova zašla ke svatyni a nechala za duši svého dítka zazvonit na jeden malý zvoneček. Nakonec osaměla a sama ulehla na smrtelnou postel, s bolestí v srdci, že už není nikdo, kdo by dal zazvonit za její vlastní duši. V tu chvíli se však stal zázrak: všechny zvonky na Loretě se samy od sebe rozezněly v nejsladší melodii, jakou kdy Praha slyšela, aby doprovodily dobrou ženu na její poslední cestě.

O vzniku této světoznámé zvonkohry vypráví i jiný příběh, spojený s bohatým pláteníkem, jehož jediná dcera Juliána onemocněla neznámým neduhem. Otec se v zoufalství modlil k Panně Marii Loretánské a slíbil dar, který nepomine. Ve snu pak Juliána spatřila anděly, kteří jí u lůžka hráli na tisíce drobných stříbrných zvonečků. Když se ráno probudila zdravá, otec splnil svůj slib a nechal zhotovit zvonkohru, jejíž tóny měly navždy připomínat andělskou hudbu. Ať už je původ zvonků jakýkoliv, jejich mariánská píseň dodnes léčí zraněné duše všech, kteří pod věží Lorety hledají chvíli ticha a nádechu v neklidném světě.