Před dávnými časy, kdy se pražské uličky teprve formovaly do své nynější podoby a každý kámen vyprávěl svůj příběh, putoval světem jeden chudý tesařský tovaryš. Byl to mladý muž z Prahy, jehož domov opustil s nadějí na lepší řemeslnickou zkušenost a s cílem dorazit až do dalekého Kladska, kde se říkalo, že práce je dost a mistři štědří. Cesta však byla dlouhá a drsná, a měšec se každým dnem tenčil, až v něm nezbylo téměř nic.

Putoval už mnoho dní, pod sluncem pálícím i deštěm smáčejícím, s vyprahlým hrdlem a žaludkem kručícím prázdnotou. Jeho otrhaný šat svědčil o útrapách cesty a v očích se mu zračila únava a pomalu se vkrádající zoufalství. Jednoho pozdního odpoledne, kdy slunce už klesalo za obzor a dlouhé stíny se táhly přes pole a vesnice, došel do malebného městečka Rychnova nad Kněžnou. Sil už měl pramálo a nohy ho sotva nesly. Rozhodl se, že zde přenocuje, i kdyby měl spát pod širým nebem.

Našel si odlehlé, klidné místo u staré, košaté lípy, jejíž větve poskytovaly příjemný stín a úkryt. Měl u sebe poslední zbytek slaniny, malý kousek, který si šetřil na nejhorší časy. Věděl, že to je jeho poslední jídlo na dlouhou dobu. Slaninu opatrně vybalil z kusu plátna, aby si ji mohl vychutnat, avšak v té chvíli se stalo něco, co mu zprvu připadalo jako další krutá rána osudu. Z pod kořenů lípy vyběhla malá, šedivá myška, hbitě mu slaninu vytrhla z ruky a s kořistí zmizela pod velký, mechem obrostlý kámen, který ležel u paty starého stromu.

Tovaryš, zprvu plný vzteku a zoufalství nad ztrátou posledního sousta, se rozhodl myšku pronásledovat. Vždyť to byl jeho poslední kousek, a hlad byl silnější než únava. Přistoupil ke kameni a s námahou jej odvalil, aby se dostal k dírce, kam myška zalezla. Jaké však bylo jeho překvapení! Místo myšího hnízda či slaniny se pod kamenem a spletí kořenů staré lípy zalesklo něco kovového. Byla to stará, železná truhlice, zrezivělá a pevně uzamčená, jako by tam ležela celá staletí.

S tlukoucím srdcem a roztřesenýma rukama se tovaryš pustil do vyprošťování truhlice. I když byla těžká, síla naděje mu dodala nevídanou moc. Když ji konečně dostal na světlo a s vypětím všech sil se mu podařilo prolomit starý zámek, naskytl se mu pohled, který mu vyrazil dech. Truhlice byla plná zlatých dukátů, starých i novějších, lesklých jako slunce. Bylo jich tolik, že je nedokázal ani spočítat. To, co začalo jako krádež posledního jídla, se změnilo v neuvěřitelný dar osudu.

Tovaryš, nyní bohatší než kdy dříve, se rozhodl vrátit domů do Prahy. Cesta zpět už nebyla tak strastiplná, i když břímě tajného bohatství bylo samo o sobě těžké. Každý krok ho vedl k domovu, k představě nového života. Když konečně spatřil věže Pražského hradu a siluetu Karlova mostu, pocítil hlubokou úlevu a vděčnost.

Dorazil do Prahy jako jiný muž. Již nebyl chudým tovaryšem, ale mužem s prostředky. Jeho první kroky vedly na Perštýn, do rušné a vážené části města, kde se mísil obchod s řemeslem. Zde, dole na Perštýně, nedaleko tehdejší Husovy třídy, si vyhlédl jeden dům, který si zamiloval. Byl to dům s pevnou střechou a silnými zdmi, slibující bezpečí a útočiště. S nalezenými dukáty dům koupil a usadil se v něm.

Díky svému nečekanému bohatství a píli, kterou si přinesl ze svých tovaryšských let, se brzy stal váženým občanem Prahy. Oženil se, založil rodinu a jeho potomci, kteří pokračovali v jeho šlépějích, se stali známými jako rodina Betenglů z Neuenperka, erbovní pražská rodina, která si získala úctu a postavení. A tak se stalo, že dům, který koupil chudý tesařský tovaryš, dostal jméno U Betenglů. Stál tam po mnoho generací, němý svědek osudového okamžiku, který změnil život jednoho muže a založil slavný rod.

Původní dům U Betenglů sice na konci devatenáctého století ustoupil novým časům a byl zbořen, aby na jeho místě vyrostl dům nový, modernější. Avšak příběh o chudém tovaryši, který díky malé myšce a kousku slaniny nalezl poklad a založil jeden z pražských rodů, se vypráví dodnes. Je to připomínka, že i ta nejmenší událost, zdánlivě nepříjemná, může v sobě skrývat klíč k nečekanému štěstí a osudovému obratu, a že Praha si pamatuje nejen své krále a bitvy, ale i prosté lidi a jejich zázračné příběhy.