Za dob, kdy do Čech přišla švédská vojska, nebylo naší zemi nejlépe. Jak vojska postupovala, ničila a zapalovala vesnice, rabovala města a obyvatelstvo se v hlubokých lesích před nimi ukrývalo, aby spasilo svou duši. A nemohlo tomu být jinak, aby ty hrůzy nedošly i ke Strahovskému klášteru.
Švédští vojáci brali, na co přišli. Nejen cennosti, ale i cínová víka rakví jim přišla vhod. Jeden z nich se tak vloupal do hrobky hraběte Lažanského, který zde byl uložen. Hrabě se účastnil bojů na Bílé hoře, zde zabil člověka a snad pro toto provinění bylo místo jeho odpočinku pod chodbou do sakristie, nepříliš na očích.
A tak chvíli unikalo nenechavým očím Švéda. Nakonec je však objevil, avšak než mohl ostatky hraběte oloupit, uvolnil se velký kámen a vojáka zavalil tak, že zůstal při životě, ale nemohl se hnout z místa.
V tu chvíli kostra hraběte jako by ožila, kostěné pařáty se natáhly ke krku vetřelce a začaly ho škrtit. Netrvalo dlouho a dílo se jim podařilo a voják vydechl naposled.
A tak když dnes půjdete Strahovským klášterem, můžete se s ním setkat. Poznáte ho snadno: má rozedrané vojenské šaty, drží se za krk a bloumá tu temnou nocí dosud.
Reálie příběhu
Švédské vojsko obléhalo Prahu v roce 1648. Dne 26. července 1648 se jí podařilo obsadit Malou stranu. Když se švédská královna 5. srpna 1648 dozvěděla o tomto vojenském úspěchu, nařídila vrchnímu vojenskému veliteli falckraběti Karlu X. Gustavovi, aby zajistil velkou sbírku umění císaře Rudolfa. I když největší kořist byla na Pražském hradě, nemohlo se loupení vyhnout ani místům jemu nejbližším, a tak Švédové vyrabovali i Strahovský klášter. Vše bylo dopraveno lodí do Meklenburska a následně přes moře do Švédska.
To vše se stalo pouhý den před podpisem vestfálského míru, kterým byla třicetiletá válka ukončena. Tedy, tato část příběhu se může zakládat na skutečných událostech.
Hrabě Lažanský, tedy konkrétně Ferdinand Rudolf Lažanský z Bukové, byl šlechtic, který významně pozvedl svůj rod. Ač za stavovského povstání museli prchnout, neboť byli označeni za zrádce, Ferdinand Rudolf se vrátil zpět coby císařský důstojník. Bojoval roku 1620 na Bílé hoře. Byl učenec a fenomenální polyglot, který mluvil česky a německy, hebrejsky, řecky, latinsky, španělsky, francouzsky, italsky a turecky. Ovšem zemřel v roce 1657, tj. nemohl být v hrobce Strahovského kláštera pochován.
Na náhrobcích strahovské baziliky tak musíme hledat další jména. A nabízejí se hned dvě. Lažanský z Bukové František (+ 1662) a Lažanský z Bukové Šebestián (+ 1611). Jelikož náš hrabě se účastnil bitvy na Bílé hoře, přichází v úvahu pouze František Lažanský, jenže ten roku 1648 ještě žil. A tak se zdá, že oním kostlivcem z našeho příběhu musel být někdo jiný nebo se vše stalo nějak jinak.