Za starých časů, kdy se pražské uličky ještě dláždily kameny, jež si pamatovaly kroky králů i žebráků, a kdy nad střechami domů visel opar tajemství a prastarých pověstí, stávala na rohu Konviktské ulice, nedaleko úctyhodné a prastaré Rotundy svatého Kříže, zvláštní stavba. Byla to doba, kdy se v šeru večerů šuškalo o skrytých pokladech, o zázracích i o trestech, které stihly ty, kdo se odvážili porušit dávné zákony země. V Konviktské ulici, která tehdy pulzovala životem řemeslníků a drobných obchodníků, kde se mísil pach koření z dalekých krajin s vůní pečeného chleba a vlhkého kamene, se nacházel dům, jehož historie je spjata s jedním takovým tajemstvím.

Ten dům na nároží, proti kapli, patřil kdysi dávno zámožnému, avšak poněkud bezohlednému muži. Jeho jméno se již dávno zapomnělo, ale jeho čin zůstal v paměti lidí. Tento muž, který si potrpěl na pohodlí a okázalost, zatoužil rozšířit své obydlí. Jeho dům, ačkoliv nebyl malý, se mu zdál pro jeho rostoucí majetek a společenské postavení již nedostatečný. Plány na rozšíření byly velkolepé, ale v cestě mu stála jedna jediná překážka: starý, košatý strom, který se po mnoho generací tyčil v zahradě za domem. Byl to strom, k němuž místní chovali hlubokou úctu, považovali jej za posvátný, strážce starých duchů a tichého svědka mnoha staletí. Jeho kořeny se proplétaly hluboko pod zemí, jeho větve se rozprostíraly jako náruč, a v jeho koruně hnízdili ptáci, kteří tu zpívali své ranní písně po desítky let.

Muž, zaslepený vidinou většího a honosnějšího příbytku, však nedbal na varování sousedů ani na tichou úctu, kterou k němu chovali místní. Pro něj to byl jen starý kus dřeva, překážející v cestě jeho ambicím. Jednoho chladného podzimního rána, kdy se mlha ještě držela nízko nad střechami a zvony Rotundy svatého Kříže sotva dozněly po ranní pobožnosti, vzal muž do ruky pilu. S pevným odhodláním, ale s podivným, tísnivým pocitem v hrudi, vkročil do zahrady. Vzduch byl těžký a tichý, ani vánek se nepohnul, jako by celá Praha zadržela dech. Muž přistoupil ke stromu, jehož kmen byl hrubý a vrásčitý jako tvář starce, a s prvním rázným zásahem pily se ozvalo prasknutí.

V tu chvíli se stalo něco, co by i největšího pochybovače donutilo uvěřit v neobyčejné. Z rány, kterou pila