Staroměstské náměstí, bije do očí svou krásou, ale v jeho stínech se po staletí ukrývaly příběhy, ze kterých mrazí. Jedním z takových míst je dům čp. 932, kterému se odedávna říkalo Olbramovský nebo U Podušek. Dům to byl neklidný – majitelé se v něm střídali jako na běžícím pásu a málokdo v jeho zdech vydržel déle než půl roku. V noci se z prázdných chodeb ozývaly spěšné kroky, prudké hádky a nakonec i zvuky násilí, až dům získal pověst prokletého místa.

Když dům koupil jistý zbohatlík, který na strašidla nevěřil, netušil, jakou sílu proti sobě popudí. Brzy byla na chodbě napadena služebná ohyzdnou stařenou s nenávistným výrazem, která jí chtěla vyškrábat oči. O něco později napadla i samotného majitele. Když se jí pokusil chopit, jeho ruce projely vzduchem jako mlhou. Přízrak ho začal škrtit a skřípavým hlasem křičel: „To není tvůj dům! Patří nám, bekyním, a nebude nikoho jiného!“

Pátrání ve starých listinách odhalilo děsivou pravdu. Dům kdysi sloužil jako útulek pro zbožné ženy zvané bekyně. Tyto ženy, které původně ošetřovaly nemocné a staraly se o sirotky, žily v naprostém odloučení od světa. Časem však jejich společenství propadlo bludařství a podivným sektářským praktikám. Ačkoliv jejich řád zanikl za husitských válek, zdá se, že jedna z nich dům neopustila ani po smrti a dodnes v něm žárlivě střeží každou místnost před vetřelci.