Málokdo ví, že Pražský hrad má svého vlastního vodníka. Na rozdíl od svých vltavských bratranců však Paklt, jak se mu odedávna říká, nežije v hlubinách řeky, ale v chladných a vlhkých útrobách hradních zdí. Je to drobný mužík, vysoký sotva šedesát centimetrů, který se s potutelným úsměvem prochází hradními chodbami, když slunce zapadne a davy turistů prořídnou.

Paklt je stvořitelem a strážcem veškeré vody na Hradě. Jeho šaty, připomínající staromódní frak z 18. století v barvě temně zeleného mechu, jsou neustále vlhké a z jeho šosů neustále odkapává čistá voda. Na pozdravy nikdy neodpovídá, pouze se na náhodného kolemjdoucího dlouze podívá svýma vodnatýma očima a pak bleskově zmizí v nejbližší vlhké zdi, za kterou je slyšet jen tiché bublání pramene.

Lidé věří, že Pakltova přítomnost na Hradě je dobrým znamením. Dokud se tento tichý vodník potuluje chodbami, voda v hradních studnách nikdy nevyschne a základy chrámu zůstanou pevné. Je neškodným, ale velmi stydlivým obyvatelem, který připomíná, že i v těch nejvznešenějších palácích stále žijí bytosti z časů, kdy se Praha teprve rodila z prachu a mlhy nad řekou.