Když se stíny Karlova náměstí prodlouží a první hvězdy se rozzáří nad věží Novoměstské radnice, prý se ozývá tichý šepot. Není to vítr hrající si s gotickými okny, ani pouliční ruch utichajícího města. Je to ozvěna hlasů těch, kteří zde kdysi rozhodovali o osudech Prahy, těch, kteří zde krváceli, a těch, kteří zde doufali v lepší zítřky. Legenda vypráví o tajemném kamenném lvu, strážci radnice, který se nachází na jejím průčelí. Nejde jen o kamennou sochu, ale o živoucí bytost, bdící nad spravedlností a osudy města. Podle pověsti, když se nad Prahou stahují mračna zrady a nespravedlnosti, lví oči se rozzáří plamenem a z jeho tlamy se line hrozivé řvaní, varující před blížícím se nebezpečím.

Příběh vypráví o mladém zednickém učni Janovi, který se v těžkých časech husitských válek snažil uživit svou rodinu. Jan pracoval na opravách Novoměstské radnice, poškozené během bouřlivých defenestrací. Byl svědkem hněvu lidu, křiku revolucionářů i tiché modlitby těch, kteří toužili po míru. Jedné noci, když pracoval na restaurování kamenného lva, zaslechl tichý šepot. Lev k němu promluvil, svěřil mu tajemství skryté komnaty v hlubinách radnice, komnaty, kde se ukrývaly dokumenty a plány spiklenců usilujících o zničení Prahy.

Jan, i přes strach, neváhal. S pomocí lva, který mu ukazoval cestu ve tmě, pronikl do skryté komnaty a odhalil spiknutí. Svou odvahou a loajalitou zachránil Prahu před zkázou. Odměnou mu nebylo zlato ani sláva, ale vděčnost měšťanů a tichá pochvala kamenného lva, jehož oči se na chvíli rozzářily zvláštním, hřejivým světlem. Od té doby se říká, že kdo se upřímně zahledí do očí kamenného lva a prosí o radu, ten ji v tichosti uslyší ve svém srdci. Ať už je to pravda, nebo pouhá pověst, Novoměstská radnice i s kamenným lvem zůstává němým svědkem bouřlivých dějin Prahy, připomínkou odvahy, zrady a věčného boje o spravedlnost.

Novoměstská radnice, majestátní budova dominující rohu Vodičkovy ulice a Karlova náměstí, představuje živoucí kroniku proměn pražské architektury od gotiky po baroko. Její základ, položený krátce po založení Nového Města Karlem IV., nese pečeť pozdní gotiky. Hrube opracované kvádry pískovce, typické pro středověké stavby, tvoří páteř budovy. Původní gotické okenní otvory s lomenými oblouky, byť často obezděné či přetvořené pozdějšími zásahy, jsou dodnes patrné a připomínají dobu, kdy radnice sloužila jako centrum správy a reprezentace nově založeného města. Charakteristická věž s ochozem, původně gotická, se stala symbolem radnice a dějištěm významných historických událostí.

Proměny radnice v průběhu staletí odrážejí měnící se styly a potřeby města. Po rozsáhlém požáru v 16. století byla budova renesančně upravena, což se projevilo v nových okenních rámech, sgrafitech na fasádě a celkovém zjemnění vzhledu. Barokní přestavby v 18. století pak dodaly radnici monumentálnější ráz, zejména v úpravě vstupního portálu a interiéru. Přesto si radnice zachovala svůj základní gotický charakter, který je patrný v dispozici budovy, klenutých prostorech a masivních zdech. Díky tomu představuje Novoměstská radnice fascinující syntézu různých architektonických stylů, které se v průběhu staletí vrstvy po vrstvě ukládaly a utvářely její dnešní podobu.